Farní kostel

Jádro domažlického kostela bylo postaveno snad kolem roku 1270 nebo v sedmdesátých letech 13. století. Svědčí o tom západní i jižní portál, jejichž profily jsou subtilní, a hlavice sloupků s rostlinným dekorem, které je zdobí. Společně s těmito portály patří k nejstarším dochovaným částem kostela ještě severní boční loď s křížovými žebrovými klenbami. Z polohy opěrných pilířů a polohy portálu v severní části západního průčelí je možné usuzovat na původní podobu středověké sakrální stavby. S velkou pravděpodobností šlo o rozlehlý dvoulodní kostel na obdélném půdorysu, podél jehož severní strany se nacházela ještě nízká postranní loď. V letech 1481 a 1499 byl poškozen požáry a následně byl přebudován do podoby trojlodí. V této době se integrální součástí kostela stává válcová věž, která stávala původně samostatně. Ač byl tento kostel několikrát přestavován, zůstal stát v zásadě ve středověké podobě do velkého požáru města, který vypukl 26. července 1747. V jeho důsledku se zřítil vysoký štít kostela i většina kleneb. Při jeho opravě, která probíhala v letech 1751 – 1757, nebyla již jeho původní gotická podoba obnovena, interiéry centrálního prostoru jsou upraveny barokně. Z doby středověku jsou zachovány ještě vnější gotické opěrné pilíře na východní a jižní straně kostela, v půdním prostoru jsou dochovány v severní, východní a jižní obvodové zdi vrcholy klenebních čel, vyzděné z terakotových tvarovek, a pod nimi vrcholy zazděných oken s kamenným ostěním.

nahoru