Hradby

Víme, že v pozdním středověku bylo město opevněno dvěma pásy hradebních zdí, přičemž před každým pásem zdí byl vyhloubený příkop, snad z obou stran vyzděný. O podobě opevnění ve starších dobách je možné jen spekulovat, nejprve snad bylo město obehnáno dřevěnou palisádou, která byla na přelomu 13. a 14. století nahrazena přibližně sedm metrů vysokou kamennou hradbou. Tato hradební zeď byla zpevněna po každých 25 - 35 metrech hranolovými nebo půlválcovými baštami, které byly o trochu vyšší než vlastní hradba. V nárožích byly postaveny vysoké válcové věže zvané okrouhlice. Vně zdi byl vyhloubený příkop, jenž byl kolem osmi metrů hluboký a asi 25 metrů široký, na který navazovala parkánová zídka s několika baštami, postavenými na pravoúhlém půdorysu. Předměstí byla chráněna samostatným dřevěným opevněním.

Do města se vcházelo třemi branami a jednou brankou: na severní straně stávala Pražská (Klášterská) brána, zbořená roku 1837, západní Špitálská brána byla zbořena roku 1831 a jižní Lubská brána roku 1841. Cesty z těchto tří stran vedly k městu z níže položeného terénu. Cesta od východu vedla z míst položených výše než bylo vlastní město, a proto z východní strany byla hradba kompaktní, bez brány. Západně od Lubské brány byla branka vedoucí k vodnímu náhonu.

Dnes je nejlépe zachována část opevnění na východní straně města, kde stojí vnitřní i vnější hradba s baštami a dvojice okrouhlic, další části hradeb jsou v malých úsecích dochované v městské zástavbě. 

nahoru