PODĚBRADY 

Vysvětlení jména Poděbrady je dvojí. Známý etymolog profesor Profous vysvětluje jméno místa podle obyvatel, kteří si holili vousy „podie brady“, jiné vysvětlení poukazuje na existenci brodu, tedy osadu ležící „pode brody“.

V písemných pramenech jsou Poděbrady poprvé uvedeny roku 1223 v souvislosti s Hroznatou z Poděbrad. Jeho předkové, Sezemicové, získali podle pověsti tento kraj jako odměnu od prvního českého krále Vladislava II. za pomoc při obléhání Milána. Otec Hroznaty Arnošt je pokládán za stavitele původního poděbradského hradu, v té době ještě převážně dřevěného.

Hroznata umírá kolem roku 1237 a Poděbrady dědí jeho nejstarší syn Vilém a po něm jeho bratr Beneš. Oba patřili do vojenské družiny Přemysla Otakara II. a ten po jejich smrti získal Poděbrady jakožto odúmrť i přes odpor dědiců (Benešových synů).

Přemysl Otakar II. měl o Poděbrady, jakožto významné strategické centrum, velký zájem a na mírné vyvýšenině nad Labem nechal v letech v letech 1262–1268 postavit nový kamenný vodní hrad, který patřil společně s Kolínem, Nymburkem a hradem Mydlovar k nejdůležitějším opevněným místům na Labi. O tom, že poděbradský hrad byl jeho oblíbeným místem, svědčí řada listin, které tu potvrdil. Po smrti Přemysla Otakara II. byly župní úřad i soud přeneseny do nedalekého Nymburka, což vedlo k rozkvětu tohoto polabského města.

Ponejprv bylo osídlení kromě okolí hradu soustředěno zejména kolem dnešního kostela Povýšení sv. Kříže, jehož zasvěcení svědčí o jeho starobylosti. Toto místo bylo výhodné z hlediska ochrany před povodněmi i z hlediska podmínek pro rozvoj obchodu i řemesel. V polovině 15. století bylo založeno zmíněné náměstí severozápadně od hradu, s čímž souvisel nový přístup do hradu, který nyní vedl z nově založeného náměstí. Podotýká se, že náměstí vzniklo rozšířením staré pravobřežní cesty. Po založení města se původní osada kolem kostela severovýchodně od hradu stala předměstím. Opevnění se městu dostalo později. Jeho další vývoj byl úzce spojen s českými králi. V současné době žije ve městě přibližně 13 600 obyvatel.

Text zpracovala Mgr. Blanka ROZKOŠNÁ

Vybraná literatura:

  • Jana Hrabětová: Poděbrady. Město mého srdce. Z alba minulých časů, Praha 2008
  • Jana Hrabětová: Zmizelé Čechy. Poděbrady, Praha – Litomyšl 2011
  • Jana Hrabětová: Poděbrady. Město mého srdce III., Praha 2013
  • Jiří Kuthan: Česká architektura v době posledních Přemyslovců, Města – hrady – kláštery – kostely, Vimperk 1994
  • Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku V, Praha 2002

  • Emanuel Poche (ed.): Umělecké památky Čech 1, Praha 1977

  • Petr Vácha, Jiří Stegbauer: Poděbrady. Město mého srdce, Praha 2006

  • František Záruba: Hradní kaple III., doba poděbradská a jagellonská, Praha 2016

nahoru