POLIČKA 

Předpokládá se, že v oblasti dnešní Poličky existovalo starší osídlení již před založením města, ale bohužel o něm není nic známo (písemné prameny ani archeologické nálezy se nenašly). Zřejmě souviselo s kolonizační činností litomyšlské premonstrátské kanonie, ale je také možné, že bylo spojeno s existencí nějaké raně středověké cesty vedoucí z Čech na Moravu. Existence strážního hradu v prostoru Poličky je rovněž zcela hypotetické. 

V 60. letech 13. století se o Poličsko začal zajímat král Přemysl Otakar II. Jeho záměrem bylo nejspíše vybudování opěrného místa na cestě vedoucí z Prahy přes východní Čechy do Brna, které by současně bylo protiváhou silného kláštera v Litomyšli. Půdu na Poličsku tedy zabral pro své potřeby a litomyšlskému klášteru věnoval jako odškodnění 60 lánů lesa západně od Širokého Dolu.

Již před rokem 1265 tu král železný a zlatý založil ves Lewendorf (nedaleké Pomezí) a získal pozemky v jejím okolí s cílem vybudovat soustavu dlouhých lánových vesnic.

Nejdůležitějším pramenem k založení Poličky je bohužel nedochovaná zakládací listina z 27. září 1265, která se zachovala jen v latinsky psaném opisu z roku 1508. Díky této listině víme, že město bylo lokováno roku 1265 Konrádem z Lewendorfu (označovaný také jako Konrád z Limberka), jehož Přemysl Otakar II. pověřil, aby založil město a pozemky do vzdálenosti jedné míle od města (cca 11 – 12 kilometrů) rozprodal osadníkům pod úrok. Je možné, že Konrád byl také lokátorem Lewendorfu. Za odměnu získal Konrád a jeho mužští dědicové právo k výkonu soudní moci ve městě a dohled nad rychtáři ve všech vsích, které se nacházely do vzdálenosti jedné míle od Poličky. Situace byla tedy stejná jako v nedalekém Vysokém Mýtě a stejně jako Mýto se měla i Polička řídit právem magdeburským. Z výnosů městského rychtářství si mohl rychtář ponechat jednu třetinu, zbylé dvě třetiny musel odvést královské komoře. Město bylo založeno na kombinaci pravidelného půdorysu s nepravidelným terénem. Vyniká skvěle dochovaným opevněním.

V letech 1285 – 1289 bylo Poličsko v držení Záviše z Falkenštejna.

Od roku 1307 byla Polička královským věnným městem poté, co ji Rudolf Habsburský zapsal své manželce Anně.

Roku 1421 dobyli město husité, což přineslo značné oběti i mezi měšťany.

Ve druhé polovině 16. století došlo k renesanční přestavbě města, z níž se ale dochoval jen hřbitovní kostel sv. Michala, který je pozdějšími přestavbami prakticky nedotčený. Období 16. století je také dobou prosperity města, která byla přerušena nejprve požárem roku 1613 a poté třicetiletou válkou. Poškozena byla hlavně předměstí, ale ke škodám došlo i ve vlastním městě. Ještě roku 1654 byla polovina z více jak 220 domů v troskách. I proto bylo později historické jádro města obklopeno převážně drobnější domkářskou zástavbou.

V 18. století, které bývá označováno jako zlatý věk poličského měšťanstva, prošla většina domů přestavbami a město získalo barokní charakter. S tím souvisí i stavba nové radnice na místě starší středověké, z níž se dochovala jen věž. V letech 1727 – 1731 byl na náměstí vztyčen kolem dvaceti metrů vysoký mariánský sloup jako poděkování za uchránění města před morovou epidemií roku 1713 (monumentální dílo litomyšlského sochaře Jiřího Františka Pacáka, který spolupracoval s architektem Františkem Maxmiliánem Kaňkou) a postaveny dvě kamenné kašny zdobené Pacákovými sochami. Zkázu pro město znamenal požár roku 1845. Ve vnitřním městě po něm zůstaly nepoškozené jen čtyři domy. To vysvětluje, proč se dochované středověké domy v Poličce vyskytují jen ojediněle.  Následovala kompletní přestavba městské zástavby, která dostala dodnes dochovanou klasicistní podobu. V té době byla velmi oblíbená bohatě vyřezávaná dřevěná vrata a dveře. Do dnešní doby se z někdejších asi osmdesáti kusů zachoval soubor třiceti pěti z nich, který nemá v Čechách obdoby. Požár těžce poškodil i farní kostel, jehož zbytky byly zbourány, a kostel byl nahrazen novogotickou novostavbou. V obytné části kostelní věže se narodil světoznámý skladatel Bohuslav Martinů. V Poličce kromě farního kostela nalezneme také hřbitovní kostel sv. Michaela. Ve druhé polovině 19. století město stagnovalo a novým impulsem pro jeho rozvoj byla až výstavba železnice v posledním desetiletí 19. století.

V současné době v Poličce žije kolem 8700 obyvatel.

Text zpracovala Mgr. Blanka ROZKOŠNÁ

Vybraná literatura:

  • David Junek: Polička. Gotické opevnění města, Polička 2003
  • Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku V, Praha 2000
  • Jiří Kuthan: Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města – hrady – kláštery – kostely, Vimperk 1994
  • Dobroslav Líbal: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek, Praha 2001
  • Emanuel Poche (ed.): Umělecké památky Čech 1, Praha 1977

nahoru