Půdorys

Město bylo vybudováno v nerovném terénu stoupajícím k severu a severozápadu. Půdorys města má tvar nepravidelného oválu, který se podobá písmenu „D“, o délce cca 430 metrů a šířce cca 310 metrů, a zaujímá rozlohu o trochu větší než 10 hektarů. Z vyměření ulic a domovních bloků je patrné, že se lokátor snažil o realizaci pravoúhlé uliční osnovy, ale byl nucen se přizpůsobit terénním podmínkám. Centrem města je excentricky umístěné rozlehlé mírně lichoběžníkové náměstí, z jehož čtyř rohů vybíhají čtyři ulice. Ze severovýchodního rohu náměstí vede severním směrem ulice k bývalé Litomyšlské bráně, ze severozápadního rohu ulice k západu ke Starohradské bráně. Podél jižní strany náměstí probíhá tranzitní ulice vedoucí od západu na východ, tedy od někdejší Kamenecké brány k dnes již zbořené Limberské bráně. Na tuto cestu navazovala předměstí a dále pak v jejím průběhu lánové vsi Kamenec a Pomezí. Tato cesta existovala již před založením města a logicky se stala jeho hlavní ulicí. V průběhu 14. století se půdorys města stabilizoval. Dřevěné domy začaly být postupně nahrazovány stavbami zděnými. O tom svědčí zejména privilegium z roku 1307, jímž římský král Albrecht I. a jeho syn rakouský vévoda Fridrich vzali pod svoji ochranu měšťany Poličky (a také Hradce Králové, Chrudimi, Jaroměře a Vysokého Mýta) a povolili jim svobodný dovoz kamene, vápna, písku a hlíny na stavbu domů. Roku 1360 byla ve středu náměstí, zřejmě na místě, kde stávaly kramářské boudy, postavena radnice. V této době bylo město také vydlážděno (povolení získala Polička na základě zvláštního privilegia od Karla IV. roku 1360). Ve druhé polovině 14. století byly domy rozšiřovány o dvorní trakty. Nejstarším dochovaným dokladem výstavby z té doby je klenutá zadní komora domu čp. 59 stojícího na náměstí, postavená kolem roku 1390.

nahoru