16. – 19. století

Po prvním spojení Horního a Dolního města roku 1520 sloužila měšťanům radnice na Horním náměstí. Roku 1525 se začalo s výstavbou farního kostela Ježíše Krista ukřižovaného (nyní sv. Vavřince) v Dolním městě. Postaven byl jižně od náměstí na relativně malé ploše, která vznikla nejspíše vykoupením několika městišť. Až do konce 16. století, tedy za pánů z Pernštejna, město postupně vzkvétalo. Přestože si částečně zachovalo venkovský charakter, patřil Přerov v době pozdní gotiky a renesance k velmi výstavným městům. Horní náměstí bylo zastavěno přízemními nebo patrovými domy s podloubím a sedlovými šindelovými střechami. Z této etapy výstavby Horního města se dodnes dochovala radnice, síťová klenba průjezdu tzv. Korvínovského domu čp. 31 a obvodové zdi řady domů na Horním náměstí. Výstavné patrové domy s podloubím obklopovaly i Dolní náměstí. Koncem 16. století existovala zástavba města v rozloze, jak ji zachycuje podstatně mladší stabilní katastr z roku 1830. První pohromou v 17. století bylo vyplenění Dolního města švédským vojskem roku 1642. Švédové Přerov okupovali až do roku 1647. Další zkázu přinesl požár roku 1664. Roku 1675 bylo z celkového počtu 322 domů 79 pustých a město stagnovalo i hospodářsky. Další velkou ranou byla morová epidemie, která řádila v letech 1714 – 1715. Tehdy údajně zemřela většina obyvatel města a následně byl Přerov zásluhou vrchnosti znovu dosídlen. V letech 1715 – 1716 byl na památku obětí morové epidemie na Dolním náměstí odhalen morový sloup se sochou sv. Josefa. Dnes se tam tento sloup již nenachází. Roku 1830 byl rozebrán, nejprve byl přemístěn k dnešnímu Městskému domu a roku 1926 byl přestěhován k faře, kde se jeho část nachází dodnes. Zachován je vlastní sloup se sochou sv. Josefa. Jeho součástí byly původně další čtyři sochy; plastiky sv. Karla Boromejského a sv. Ignáce z Loyoly dnes zdobí průčelí kostela sv. Vavřince. Sochy sv. Rocha a sv. Šebestiána byly ve 20. letech minulého století zničeny. Roku 1749 celé město znovu vyhořelo, ale po obnově byl počet 350 domů přibližně stejný jako v době třicetileté války. Zdvojnásobil se do první třetiny 19. století. Čtyři velké požáry v první polovině 19. století zničily renesanční a barokní charakter domovní zástavby. Po polovině 19. století se díky rychlé výstavbě železničních tratí stal Přerov významným železničním uzlem Moravy. Současně se začala rychle rozvíjet průmyslová výroba, která byla zaměřena zejména na zpracování zemědělských produktů a výrobu zemědělských strojů a hnojiv. Prudce se zvýšil i počet obyvatel: roku 1880 žilo v Přerově 4 468 obyvatel, roku 1921 to bylo 21 416 obyvatel. Zámek. Povolení ke stavbě zámku v Přerově získal Vilém z Pernštejna od Matyáše Korvína roku 1484 a téhož roku byla jeho stavba na Horním náměstí zahájena. Z této první etapy výstavby jsou dodnes dochovány sklepy v jižním křídle, hmota zdí, zaslepená ostění ve dvorním průčelí a kaple zaklenutá křížovou klenbou. Nejspíše v téže době bylo postaveno i západní křídlo zámku a mohutná válcová věž v západní části zámeckého areálu, jejíž půdorys je podobný půdorysu bašt městského opevnění. Od náměstí byl zámek oddělen dodnes dochovaným suchým příkopem, přes který se spouštěl padací most. Po polovině 16. století, za Vratislava z Pernštejna, byl zámek přestavěn a rozšířen o nové vstupní východní křídlo, takže vznikl reprezentativní trojkřídlý renesanční objekt. Další přestavba proběhla po roce 1610 za Karla ze Žerotína; v této době bylo postaveno druhé patro zámku, byla zvýšena věž, která byla zakončena sloupkovou galerií a kuželovou střechou, a do prostoru severního příkopu byly vestavěny konírny. Po roce 1669 byla postavena zámecká kaple. Dnešní podoba zámku vznikla v době přestavby kolem roku 1821. Po roce 1850 se zámek stal sídlem soudu, koncem 19. století sloužily některé jeho prostory jako školní třídy a dokonce jako vězení. V letech 1929 – 1932 byl zámek adaptován pro potřeby muzea, jež jeho prostory využívá dodnes.

nahoru