VYSOKÉ MÝTO  - královské věnné město na Trstenické stezce

Oblast Vysokomýtska byla důležitým komunikačním prostorem mezi Čechami a Moravou již od pravěku. Novodobý název pro západo – východní stezku “Trstenická“ se vztahuje k její středověké podobě a je diskutabilní. Od 11. století střežil stezku z české strany přemyslovský hrad Vraclav. V jeho dosahu se také nacházela záhadná „hrutovská pole“, na kterých mělo podle Kosmy dojít k zajetí 300 moravských pánů knížetem Spytihněvem II. Někdy před polovinou 13. století byla nedaleko odtud založena osada Mýto, jejíž dispozice dává tušit, že mělo jít o místo s významem převyšujícím běžnou vesnici. Z ne zcela vysvětlitelných důvodů však o necelou generaci později vzniklo jiné Mýto o kus dál po proudu Loučné a snad pro jeho odlišení od starého se mu dostalo k názvu přízviska „Vysoké“. Neznáme přesný rok založení ani jméno lokátora, jisté je, že první písemná zmínka o něm se nachází v zakládací listině nedaleké Poličky z roku 1265 a předpokládáme, že Vysoké Mýto bylo založeno nedlouho před tím. Zakladatelé a první obyvatelé města pocházeli z německého prostředí, plně se Vysoké Mýto bohemizovalo během husitských válek. Počátkem 14. století se spolu s Poličkou, Chrudimí, Jaroměří a Hradcem Králové dostalo do skupiny tzv. věnných měst, zajišťujících důchod českých královen, Eliškou Rejčkou počínaje. Minimálně od 15. století fungovala ve městě škola, která je roku 1443 je v městské knize zmíněna už jako škola „stará“. Původní městský znak, zobrazující draka a doložený pouze otiskem pečeti, tedy v nebarevném provedení, byl v roce 1471 nahrazen sv. Jiřím, vrážejícím kopí do dračího chřtánu. Dochovaný originál znakového privilegia včetně obrazové miniatury je skvostem městského archivu, dnes uloženého v SOkA v Ústí nad Orlicí.

Stavebně se Vysoké Mýto podobalo mnoha jiným přemyslovským městům, například i Českým Budějovicím. Také vyrostlo „na zelené louce“ a má proto velké náměstí čtvercového typu (s délkou stran od 130 do 150 m a rozlohou 2 ha je největším tohoto druhu v Čechách). Okolní pravoúhlé ulice vytvářejí šachovnicový půdorys, obehnaný prstencem hradeb se třemi dvouvěžovými branami. Hradby byly zpevněné kulatými či podkovovitými baštami. Do našich dní se nám zachovaly zbytky parkánové zdi, torzo barbakánu před Litomyšlskou bránou a věže bran ve více či méně původní podobě. V jihozápadním rohu města se nachází chrám sv. Vavřince, dnes v regotizovaném hávu se secesní výzdobou a plátnem P. Brandla Nanebevzetí p. Marie uvnitř. V severozápadním výčnělku města stával klášter minoritů a zřejmě i klarisek, oba zbořené během husitských válek. Město mívalo rozsáhlé vícepatrové podzemí, tvořící prstenec pod domy po obvodu náměstí a také menší kolo pod domy v jeho středu, definitivně zaniklými v 18. století. Ve městě se nikdy nenacházel zeměpanský hrad ani sídlo jiného suveréna a po zboření obou klášterů lze jeho současnou architektonickou podobu označit jako výsledek vývoje „města měšťanů".

Text zpracoval Mgr. Zdeněk Horák, vyslanec spolku Města Otakarova ve Vysokém Mýtě, historik Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě

 

 

 

nahoru