Kolín, Bezděz

V roce 2020 poputuje výstava "Přemysl Otakar II. – král, rytíř, zakladatel" do Kolína (6. května – 31. října) a na hrad Bezděz (29. dubna – 31. července).

BEZDĚZ

Dějiny hradu v době středověku

Hrad byl postaven v průběhu 60.–70. let 13. století v době panování Přemysla Otakara II. Svědčí o tom mj. stropní trám jižního paláce horního hradu (dendrochronologicky datován do let 1270–1271). Cílem bylo vybudování silného opěrného centra proti Ronovcům a Markvarticům a také ochrana důležité obchodní cesty vedoucí od Mělníka do Žitavy.

V písemných pramenech je Bezděz uveden roku 1264 v souvislosti se snahou panovníka o založení města v okolí hradu. Tuto listinu podepsal jako svědek Joannes villicus de Bezdetz. Není ovšem zcela jasné, zda se označení Bezdetz vztahovalo k hradu nebo stejnojmenné osadě s románským kostelem, který se dochoval dodnes.

Po smrti Přemysla Otakara II. byl na hradě vězněn kralevic Václav (pozdější král Václav II.). Správce země, Ota Braniborský, jej nechal na Bezděz převézt v noci ze 25. na 26. ledna 1279 společně s ovdovělou královnou Kunhutou a nuceně tam trávil čas až do počátku září téhož roku.

Po smrti Václava II. měl hrad v zástavě Ronovec Půta z Frýdlantu, později Hynek Berka z Dubé, který s vědomím panovníka přenesl roku 1304 městská práva z Bezdězu na nově založené město zvané Nový Bezděz (dnes Bělá pod Bezdězem).

Nejpozději za Karla IV. byl hrad ze zástavy vyplacen, Karel IV. jej dokonce v Maiestas Carolina zařadil mezi hrady nezcizitelné od koruny. Karel IV. na Bezdězu rád pobýval a roku 1366 ve spolupráci s purkrabím Oldřichem Tistou z Libštejna nedaleko hradu založil Velký rybník, dnes známý pod názvem Máchovo jezero.

Václav IV. dal později Bezděz do zástavy markrabímu Prokopovi.

Od počátku husitských válek až do třetí čtvrtiny 15. století jej měli v zástavě páni z Michalovic. Hrad byl vnímán jako nedobytné sídlo katolické šlechty a v neklidných dobách husitských válek sem byly převezeny zemské desky, církevní předměty a také cenné předměty z okolí, útočiště tu našli řeholníci z husity zničeného cisterciáckého kláštera Hradiště (poblíž Mnichova Hradiště) nebo několik vyšehradských kanovníků.

Popis hradu

O výstavbu hradu se zasloužila nejspíše hessenská stavební huť a také královská česká stavební huť. Svědčí o tom zejména podoba hradní kaple.

Hradní areál se skládá z několika budov. Jednou z nich je palác manů, jehož přízemí s rovnými trámovými stropy plnilo funkci provozního zázemí. V patře byly obytné místnosti, nejhonosnější byl středový sál zaklenutý dvěma poli křížové žebrové klenby osvětlený dvěma gotickými kružbovými okny. S ním sousedily dvě místnosti, jedna byla zaklenuta křížovou klenbou, druhá opatřena srubem. Manové byli nižší šlechtici plnící zejména vojenské povinnosti související s obranou hradu. V letech 2009–2018 byl manský palác kompletně rekonstruován.

Další součástí hradního areálu je purkrabský palác, který byl sídlem správce hradu a v době nepřítomnosti panovníka současně jeho zástupcem.

Nejvýstavnějším a největším palácem je obydlí panovníka neboli palác královský. Na něj navazovala kaple, která patří mezi nejhodnotnější hradní kaple v Čechách. Je to jednolodní prostor zaklenutý dvěma poli křížové klenby. V její západní části je tribuna, kterou v době bohoslužeb využíval panovník. V patře kaple je ochoz zaklenutý křížovou klenbou bez žeber. Ochoz měl v případě potřeby obranný účel.

Hrad chránila klasická okrouhlá věž bergfrit, označovaná někdy jako věž čertova, a tzv. Velká věž, která vykazuje rovněž klasické znaky bergfritu.

Pokus o založení města

Dnešní obec Bezděz se skládá ze dvou částí. Starší je část východní s románským kostelem sv. Jiljí. Předpokládá se, že v jeho sousedství stával velmožský dvorec, na němž kníže Bedřich vydal roku 1185 nejstarší listinu vztahující se k Bezdězu. Tato oblast, kterou dodnes tvoří nepravidelná zástavba, byla osídlena již ve 12. století. Asi 350 metrů severozápadně od ní se nacházel střed nově vysazeného města, které bylo budováno současně s hradem po polovině 13. století. Nově vysazené město se nijak nerozvíjelo, důvodem byl zřejmě nedostatek vody. Po několika desetiletích se Bezděz stává znovu vsí. Pravděpodobně proto nedocházelo ke stavebním přestavbám velkolepě pojatého kostela, který se nám dodnes dochoval v téměř nezměněné středověké podobě. Obě části odděluje rybník.

Založení města je spojeno s mnoha nejasnostmi. Dne 22. října roku 1264 vystavil Přemysl Otakar II. ve svém oblíbeném městě Písku listinu určenou pro lokátory Konráda a Hartviga z Kravař, které pověřil založením nového města. Dodnes není zcela jasné, zda šlo o Doksy nebo o samotný Bezděz. Na základě dochované listiny víme, že panovník dal lokátorům 100 lánů při potoku označeném slovem „Dokez“ a ves Chlum, aby tam založili město. Za odměnu měli získat dědičné rychtářství. Co se týká vsi Chlum, je možné předpokládat, že se jedná o Chlum u Dubé, která se nachází přibližně 12 kilometrů severozápadně od Bezdězu. Přibližně na polovině této cesty jsou Doksy. Lokátoři z hlediska místa nebyli nijak omezeni a neurčité znění listiny neumožňuje místo přesně určit; k listině se v minulosti hlásily jak Doksy, tak Bezděz. Vzhledem k tomu, že město mělo být založeno nad potokem tohoto jména, usuzuje se, že se jedná právě o ně. Tato listina je ale citována také při potvrzení městských práv pro Bělou pod Bezdězem roku 1337, takže se mohlo jednat přímo o Bezděz. Výhodou pro lokátory byl již existující kostel (nemuseli počítat s náklady na výstavbu kostela nového) a hrad, který měl město chránit. Nevýhodou byl svažitý terén a zejména absence vodního toku. Zda nové město stagnovalo již za života Přemysla Otakara II. nebo bylo zničeno po jeho smrti, není známo. Pravděpodobně roku 1291 Václav II. znovu povýšil osadu na město, kterému dal soudní pravomoc. Ani v této době k rozvoji města nedošlo a roku 1304 byla městská práva Bezdězu převedena na nově založené město Nový Bezděz, dnešní Bělou pod Bezdězem.

Nově lokované město Bezděz bylo založeno na zelené louce na pravidelném půdorysu severozápadně od již existujícího středověkého osídlení. Po založení Nového Bezdězu měšťané nepochybně odešli tam; důkazem je syn rychtáře ve „Starém“ Bezdězu Ješek z Kluku, který se stal rychtářem v Novém Bezdězu, tedy Bělé pod Bezdězem. Vzhledem k tomu, že od poklesu Bezdězu z města na ves uplynulo více než 700 let, byla síť ulic značně změněna a nová zástavba původnímu rozměření domovních bloků již neodpovídá.

Kostel sv. Jiljí v obci Bezděz

Kostel byl postaven v poslední čtvrtině 12. století v pozdně románském slohu. Roku 1763 prošel dílčí přestavbou. V té době byla dosavadní malá okna nahrazena novými velkými okny barokními, interiér kostela byl s výjimkou prostoru pod lavicemi nově vydlážděn, byly postaveny dva nové pilíře nesoucí kůr, zřízena nová krypta, na nové místo bylo probouráno okno oratoře a byly změněny dispozice dveří do sakristie. Následujícího roku byl odstraněn starý krov s dřevěnou věžičkou, stávající obvodové zdivo bylo zvýšeno o jeden loket (cca 60 cm) a byl položen nový krov krytý šindelem. Roku 1765 byla ke kostelu přistavěna zvonice, v kostele bylo osazeno pět velkých oken, v lodi byl položen nový strop a interiér kostela byl vybílen. Téhož roku byly vyřezány nová kazatelna a křtitelnice. Další opravy probíhaly v 19. století: roku 1835 byla stará šindelová krytina nahrazena novou (k další výměně šindele došlo roku 1921) a roku 1840 byla položena v interiéru kostela nová dlažba. Fasády byly obnoveny roku 1935. Roku 1945 z fary odešel kněz německého jazyka a o kostel několik let nikdo nepečoval, teprve roku 1951 dostal novou krytinu.

Text zpracovala Mgr. Blanka ROZKOŠNÁ

Vybraná literatura:

-       Lucie Kracíková, Jan Smetana: Románská a gotická sakrální architektura v okrese Česká Lípa, Praha 2000

-       Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I., Praha 1996

-       Anežka Merhautová: Raně středověká architektura v Čechách, Praha 1971

-       Emanuel Poche (ed.): Umělecké památky Čech I, Praha 1977

-       Petr Randus: Město Bezděz a jeho předpokládaná podoba. Vztah města a opevnění na Malém Bezdězu, in Dějiny staveb. Sborník příspěvků z konference Dějiny staveb 2018, Plzeň 2018

-       Pavel Vlček – Petr Sommer – Dušan Foltýn: Encyklopedie českých klášterů, Praha 1997

-       František Záruba: Hradní kaple I. Doba přemyslovská, Praha 2014

nahoru