DĚČÍN

Území dnešního města a jeho okolí bylo osídleno již v době bronzové, době železné i raném středověku, jak dokládají archeologické nálezy z 19. století a počátku 20. století objevené mezi čtvrtěmi Rozbělesy a Podmokly. Tyto nálezy vedly k pojmenování zvláštní smíšené kulturní skupiny, která podle Podmokel (dnes součást města Děčína) získala označení podmokelská nálezová skupina.

V 6. – 7. století žili v děčínské kotlině Slované, kteří se živili zemědělstvím. Na levém břehu Labe existovalo v 7. – 8. století slovanské sídliště; nacházelo se na rozmezí čtvrtí Podmokly a Rozbělesy, v místech, kde byl ve 20. století postaven průmyslový areál.

Koncem 10. století se uvádí jako jedna z pohraničních správních oblastí raného českého státu děčínská provincie. Někteří badatelé z toho vyvozují, že tu existovalo přemyslovské správní sídlo. Spolehlivé zprávy o tomto hradišti máme až z první poloviny 12. století (z roku 1128). Roku 1130 se Děčín uvádí jako hradské centrum, kastelán v Děčíně je poprvé zmíněn až roku 1199.  Jeho hlavním úkolem bylo zajistit bezpečnost celého území, chránit labskou vodní cestu a vybírat clo ze soli, která se vozila ze Saska do Čech. Hradiště se nacházelo snad v místech, kde dnes stojí děčínský hrad, tedy na skalní ostrožně nad řekou Labe, do něhož v těchto místech vtéká Ploučnice. Toto hradiště bylo součástí přemyslovské hradské soustavy a postupně se stávalo vrcholně středověkou pohraniční pevností. Po polovině 13. století byl na místě staršího hradiště vystavěn kamenný hrad.

V průběhu první poloviny 13. století začali většinu zdejšího území ovládat šlechtické rody Markvarticů a Rohovců. Markvarticové tu působili jako hradští správci. Kolem poloviny 13. století byla situace taková, že v rukou krále v té době zůstal zřejmě jen děčínský hrad s blízkým okolím. Přemysl Otakar II. potřeboval v této oblasti posílit své postavení a nechal pod hradem založit nové město, které mělo být jeho oporou. Stalo se tak nejspíše na počátku 60. let 13. století. V písemných pramenech je město poprvé uvedeno až roku 1283; tehdy se Jan z Michalovic vzdal za nemalou náhradu ve prospěch Václava II. všech svých bývalých práv k městu Děčínu, které údajně měl od dob praděda, hradského správce Markvarta.

Město bylo založeno jižně od hradu v místě, které se později označovalo podle kostela Panny Marie jako Mariánská louka. Na jihozápadním okraji města býval hřbitov, u něhož byl později postaven kostel zasvěcený Panně Marii. V době založení města se stavěly jednoduché zemnice, které byly od přelomu 13. a 14. století nahrazovány zděnou zástavbou. Domy byly stavěny na předem vyměřených úzkých protáhlých parcelách v souvislých domovních blocích. Hranice parcel byly vymezeny jak zástavbou, tak ploty. Veřejné komunikace, ale také chodníčky a dvory byly vydlážděné čedičovými valouny. Pozdější archeologický průzkum tady odhalil jak základy kostela se hřbitovem, tak pozůstatky městského opevnění i zástavby.

O tom, že Děčín byl v královském držení, svědčí dvouocasý lev, který se objevuje na pečeti města, později i v jeho znaku. K největšímu rozvoji města došlo na přelomu 13. a 14. století. Později město stagnovalo a po sto letech, někdy ve druhé polovině 14. století, toto sídliště nakonec zaniklo. Hospodářsky město upadalo zřejmě již od počátku 14. století, kdy děčínské panství získali Vartenberkové a původní přemyslovské město ztratilo přirozené hospodářské zázemí. Ruku v ruce s tím působil také fakt, že Vartenberkové přicházeli o značnou část zisků z přemyslovského města a logicky podporovali rozvoj někdejšího předhradí, které posléze přeměnili na vlastní poddanské město. Problémem bylo nebezpečí povodní, které starší přemyslovské město ohrožovaly, ale nebyly důvodem k jeho zániku. Touto příčinou byl nejspíše velký požár, ale možná také morová epidemie, v jejímž důsledku v letech 1363 - 1364 zemřelo mnoho lidí. Poprvé roku 1388 (následně v letech 1422 a 1454) bylo město založené Přemyslem Otakarem II. označováno jako „staré město“. V té době bylo již nejspíše opuštěno a jeho obyvatelé se přestěhovali do nového města založeného Vartenberky. Na místě někdejšího přemyslovského města později existovala jen Mariánská louka. Samotný kostel Panny Marie byl roku 1572 využíván jako stodola a stáj. Na počátku 30. let 19. století byl v místech starého města založen nový zámecký park, později opět zrušený. Ve 20. století tu byla postavena nová poliklinika a koupaliště.

Text zpracovala Mgr. Blanka ROZKOŠNÁ

Vybraná literatura:

  • Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I., Praha 1996
  • Hana Slavíčková, Petr Joza: Děčín. Zmizelé Čechy, Praha – Litomyšl 2005
nahoru