Sakrální stavby a radnice
K nejvýznamnějším stavbám města patří františkánský klášter s kostelem sv. Petra a Pavla a kostel Panny Marie, který byl součástí komendy johanitů, nacházející se za hradbami, mimo městské centrum. Postaven byl v letech 1260 – 1280 (přestavěn koncem 16. století). Další cennou sakrální památkou města je kostel sv. Kříže postavený ve stylu vrcholné gotiky na počátku 15. století na neobvyklém, téměř čtvercovém půdorysu o stranách v délce cca 16 metrů. Po požáru roku 1651 byl obnovován za finančního přispění místních měšťanů; díky tomu můžeme dnes v kostele vidět bohatě zdobené lavice vyřezané roku 1654. Na přilehlém hřbitově je dochována řada náhrobků místních měšťanských rodin, jejichž okázalost svědčí o bohatství obyvatel města. Roku 1990 kostel převzalo město Žitava a od roku 1995 je v něm vystaveno tzv. Velké žitavské postní plátno.
Návštěvníky lákají k prohlídce dvě postní plátna, Malé žitavské postní plátno se nachází v Muzeu františkánského kláštera. Na větším z nich z roku 1472 o výšce 8,20 m a šířce 6,8 m můžeme obdivovat devadesát výjevů ze Starého a Nového zákona, každému z nich je věnováno 45 scén. Začínají Stvořením světa a končí Posledním soudem. Na Malém postním plátně (15 m2) z roku 1573 je monumentální scéna Ukřižování lemovaná více než třiceti symboly umučení Krista (Arma Christi). Ve středověku bylo zvykem zahalovat v době čtyřicetidenního půstu oltáře plátnem. Věřícímu tak byl odepřen pohled na Nejsvětější svátost oltářní a k půstu fyzickému tak přibyl ještě půst duchovní. Velké plátno věnoval kostelu roku 1472 žitavský obchodník kořením Jakob Gürtler. V kostele bylo používáno do roku 1672, poté již nesloužilo liturgickým účelům a někdy později bylo z kostela odneseno, což bylo štěstí, protože by bylo nepochybně zničeno některým z požárů. Znovu bylo objeveno roku 1840 za policí knihovny v žitavské radnici a poté bylo vystaveno v Drážďanech. Před bombardováním Drážďan bylo naštěstí znovu odvezeno do Žitavy, což jej opět zachránilo před zničením, a uloženo ve sklepení na hradu Ojvíně. Tam bylo bohužel toto Velké postní plátno objeveno sovětskými vojáky, kteří jej roztrhali na několik kusů a použili je ke stavbě sauny v lese. Tam je naštěstí krátce poté našel náhodný chodec, který je přenesl do depozitáře muzea v Žitavě, kde zůstaly tyto kusy až do konce 20. století. V letech 1994 – 1997 bylo všech šestnáct částí restaurováno a spojeno do jednoho celku.
Jedním z nejstarších dochovaných domů města je tzv. Solný dům z počátku 16. století, který po staletí sloužil jako sklad cenné soli, později tak jako zbrojnice, konírna nebo skladiště; dnes je v jedné z jeho částí originální hostinec.
Radnice na náměstí byla postavena v letech 1840 – 1845. U vchodu se nacházejí dvě velké pískovcové sochy, dílo sochaře K. G. Beyera. Vpravo stojí „Sophia“, která představuje bohyni spravedlnosti, vlevo je „Themis“ zobrazující bohyni moudrosti. Nedaleký farní klasicistní kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli se 60 metrů vysokou věží byl vystavěn ve 30. letech 19. století stejně jako radnice podle plánů Karla Friedricha Schinkela. Stavba začala brzy po zničení původního kostela v polovině 18. století, ale díky statickým problémům byla několikrát pozastavena a dokončena byla až po osmdesáti letech od požáru. Pozornost zaslouží jeho kazetový strop a oltářní obraz od W. B. Rosendala z roku 1836. Farní kostel byl postaven na místě staršího kostela zničeného požárem za Sedmileté války; šlo o románskou baziliku z první poloviny 13. století, která byla goticky přestavěna.
