DOMAŽLICE – centrum Chodska

Z minulosti je známo dřívější předměstské osídlení Domažlic a okolí. Domažlice se nacházely na důležité obchodní stezce, navíc se zde stýkaly zemské stezky vedoucí od Řezna (Regensburgu). Jedna vedla přes bavorský Brod nad Lesy (Furt im Wald), druhá přicházela od Kouby (Cham) a Všerubského průsmyku a třetí od Lesního Mnichova (Waldmünchen) a Klenčí pod Čerchovem. Roku 1253 počal v naší zemi panovat nejvýznamnější český panovník 13. století Přemysl Otakar II., jehož rozhodnutím se ze staré celní osady stává opevněné královské město. Kdy přesně byly Domažlice jako město založeny, není bohužel známo, protože zakládací listina se nedochovala. Roku 1265 vydal Přemysl Otakar II. další listinu, jíž postoupil opatu a konventu benediktinského kláštera sv. Jana Křtitele na Ostrově u Davle patronátní právo ke kostelům Panny Marie a sv. Jakuba a ke kapli ve městě v nově založeném královském městě Domažlicích. Tato listina je prvním dokladem Domažlic jako města. K založení města vedly Přemysla Otakara II. především strategické a obranné důvody, zejména snaha o zajištění bavorské hranice; proto bylo nově založené město ihned opevňováno příkopy, valem a hradbami. Domažlice se tak staly pro panovníka důležitou základnou.

Protáhlá dispozice města se zaoblenými rohy a jednoduchou pravoúhlou uliční sítí je orientována východo–západním směrem. Půdorys Domažlic je mezi Otakarovými fundacemi výjimečný jak svým podélným tvarem, tak svým dlouhým úzkým náměstím (ulicového typu), které prochází skrz celé město jeho středem od východu na západ. Paralelně s náměstím probíhá podél severní a jižní strany města vždy jedna rovnoběžná příhradební ulice. Ty byly s náměstím spojeny několika uličkami. V polovině délky náměstí kříží plochu města kolmá ulice vedoucí severo–jižním směrem; na severní straně byla zakončena Týnskou branou, na jižní straně vedla k brance k potoku. S podobným půdorysem měst je možné se setkat v Bavorsku případně v oblasti Horního Porýní. Lze snad tedy předpokládat, že vyměření nového města Domažlic je dílem lokátora povolaného z Bavor, kde se s podobným typem setkáváme např. v případě Straubingu, Deggendorfu nebo Weidenu. Východně od města za hradbami vznikalo Dolní předměstí, severně Týnské předměstí a západně Horní předměstí. V řadě domů na náměstí jsou dodnes dochovány pozoruhodné architektonické detaily, jejichž původ můžeme hledat již v raném 14. století. V době lokace bylo město osídleno zejména německými kolonisty z Bavorska, ale podíl Čechů se postupně zvyšoval, výrazně pak po husitských válkách, kdy město opustil německý patriciát. Analogii s jinými Otakarovými městy bychom mohli hledat v souvislosti s výstavbou zeměpanského hradu, který byl postaven na nepravidelném obdélném půdorysu v jihozápadním rohu města při obvodové hradbě. Podobně jsou hrady situovány např. v Kadani, Písku nebo Marcheggu. Ani Domažlice nebyly ochuzeny o klášter žebravých mnichů, kteří ve 13. století obvykle doprovázely městské fundace Přemysla Otakara II. Pro klášter augustiniánů – eremitů byla vyměřena parcela v severozápadní části města, v sousedství zbořené městské brány. Farní kostel Narození Panny Marie byl pak postaven uprostřed města na obdélníkovém půdorysu na rohové parcele, jejíž jednu část tvoří severní strana náměstí a druhou kolmá ulice, která toto náměstí protíná v jeho polovině. Opevnění města bylo budováno jako mohutné – samotná hradba byla dva metry široká a dosahovala výšky kolem sedmi až osmi metrů. Od středověku se struktura města nijak výrazně nezměnila, navzdory dalšímu rozvoji města.  Ke změnám staveb docházelo jen po požárech, kdy byly opravovány jak dominanty města, tak jednotlivé městské domy. V současné době žije ve městě přibližně deset tisíc čtyři sta obyvatel.

Text zpracovala Mgr. Blanka ROZKOŠNÁ

Vybraná literatura:

• Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I, Praha 2002
• Jiří Kuthan: Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města – hrady – kláštery – kostely, Vimperk 1994
• Dobroslav Líbal: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek, Praha 2001
• Emanuel Poche (ed.): Umělecké památky Čech 1, Praha 1977
• Zdeněk Procházka: Domažlice. Historicko – turistický průvodce městem a jeho památkami, Domažlice 2014
• Pavel Vlček - Petr Sommer – Dušan Foltýn: Encyklopedie českých klášterů, Praha 1997