HLUČÍN

Oblast Hlučínska byla osídlena již ve starší době kamenné, o čemž svědčí archeologické nálezy pěstních klínů z pazourku. Od konce 12. století, ale zejména v první polovině 13. století, vznikla na Hlučínsku v rámci kolonizace tohoto území řada vsí.

Samotné město Hlučín bylo založeno Přemyslem Otakarem II. O lokaci tímto panovníkem vypovídá listina vydaná roku 1303, v níž se píše o pánu z Landeka Siegfriedu z Baruthu, který daroval svému městu Hlučínu pastviny u řeky Opavice. V této listině je Hlučín (Hulczin) označen jako město, které má fojta a své řemeslníky. V listině se píše: „concendimus et donamus cum omni utilitate, sicut autea ab illustri principe domino rego felicis memorie Ottogaro habuerunt“. V literatuře se občas uvádí jako rok založení města rok 1256, ale toto datum není nijak v písemných pramenech potvrzeno. Vychází se z domněnky, že se tak stalo v červnu a červenci 1256 během cesty Přemysla Otakara II. do Opavy na sněm, na němž se řešily mj. také pohraniční spory mezi Moravou a opolským knížectvím. Dohady jsou také o původu názvu města.

Hlučín, jako město, byl založen na ortogonálním půdorysu na strategicky důležitém místě postupně budovaným opevněním v prostoru, kde byl snadný průchod ze Slezska do vnitrozemí. Navíc se nachází na křižovatce někdejších cest, jedna vedla z Opavy do Moravské Ostravy, druhá z Bílovicka a Klimkovicka do dnešní polské Ratiboře. Samotným městem procházela jen opavská cesta. Druhá vedla pod městem přes řeku Opavu. To je další argument podporující myšlenku, že město bylo založeno v místě nějaké starší vsi, protože jinak by procházely centrem města obě cesty. V této době byl Hlučín tržním střediskem zeměpanského statku, jehož správním centrem byl nedaleký hrad Landek, který chránil průchod Moravskou bránou. Hlučín má již z gotické doby kostel sv. Jana Křtitele.

Vývoj města v novověku

Konec 15. století a 16. století je obdobím, které je spojeno s rozkvětem města. V té době bylo založeno několik rybníků,  vybudovány hradby, přestavěn zámek, cechy ve městě získaly řadu privilegií.

V průběhu 17. století bylo město postiženo požáry. Nejprve roku 1616 a poté jej dvakrát (1634 a 1645) vypálili Švédové v průběhu třicetileté války. Zejména z druhé švédské pohromy (vyhořelo 79 domů), se město vzpamatovávalo několik desetiletí.

Zásadním zlomem pro další dějiny Hlučína byly války o rakouské dědictví, jejichž výsledkem bylo rozdělení Slezska a přičlenění Hlučína k Prusku v roce 1742. Město se tím dostalo na okraj zájmu všech a nastává jeho stagnace. Navíc roku 1761 vyhořela část města, poškozeno bylo i náměstí s radnicí. Zásadnější změnu nepřineslo ani 19. století; jedinou významnější stavbou z té doby je jen novogotický německý evangelický kostel. Roku 1920 se sice Hlučín stává součástí Československa, ale ani poté nedošlo k nějakému rychlejšímu urbanistickému vývoji. Díky tomu, že Hlučín jako jedno z mála slezských měst nebyl za války nijak výrazně poškozen, se zachovala památková hodnota jeho městského jádra. Roku 1992 byl Hlučín prohlášen městskou památkovou zónou.

V současné době v Hlučíně žije přibližně 14 000 obyvatel.

Text zpracovala Mgr. Blanka ROZKOŠNÁ

Vybraná literatura:

• Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I, Praha 2000
• Kol: Hlučín 1256 – 2006, 750 let města, Hlučín 2006