JEVÍČKO

Okolí dnešního města Jevíčka bylo obydleno již v mladší době kamenné. Na samotném území města prokázal archeologický průzkum existenci římského pochodového tábora z dob tažení císaře Marka Aurelia na sever od Dunaje (172 – 180 n.l.). Je to nejseverněji známý bod, kam vstoupila noha římského vojáka starověku. V době Velké Moravy nedaleko dnešního města stálo velkomoravské hradisko v Maříně u Křenova,  sloužící jako útočiště obyvatelům z okolí.

Založení města, které souviselo s obchodní stezkou vedoucí z Čech na Moravu (z Prahy do Olomouce), předcházela starší osada. Nacházela se v místech dodnes stojícího kostela sv. Bartoloměje a byla tedy vzdálena asi dva kilometry od pozdějšího města Jevíčka. Tato osada existovala nějakou dobu souběžně s městem a zanikla až později.

V písemných pramenech je Jevíčko poprvé doloženo roku 1249 v listině Václava I. jako markraběcí zeměpanské město. Roku 1258 bylo povýšeno Přemyslem Otakarem II. na město královské a získalo od tohoto panovníka magdeburské městské právo podle vzoru města Uničova. Roku 1351 potvrdil Jevíčku privilegium Přemysla Otakara II. král Karel IV.

O původu jména Jevíčko existuje více variant. Některé jsou založeny na osobním jméně (Javík, Jěvík, Děvík), další verze je odvozena od porostů jívy z okolní krajiny.

Půdorys města patří k vynikajícím ukázkám středověkého urbanismu. Je dodnes zachován bez vážnějšího narušení a jeho dochovaný stav byl jedním z důvodů, proč bylo roku 1990 Jevíčko prohlášeno městskou památkovou zónou. Od 14. stol. město obklopily hradby. V roce 1364 získalo městský znak od moravského markraběte Jana Jindřicha. Z Jevíčka pochází tzv. jevíčská právní kniha označovaná také jako Jevíčský kodex.

Za husitských válek bylo Jevíčko několikrát husity vyrabováno a zpustošeno, velké škody tu husité způsobili zejména v letech 1423 a 1431.

Jevíčko bylo královským městem po celý středověk. Situace se změnila až na samém konci 15. století. Roku 1499 je Jevíčko označeno jako město poddanské, protože jej získal do dědičného držení dosavadní zástavní majitel Hanuš Haugvic z Biskupic a Jevíčko se tak stává panstvím. Roku 1562 celé město vyhořelo, což vedlo k vydání zákazu vožení slámy do města. V důsledku toho byla postavena řada stodol ve Svitavské a Okružní ulici.

Haugvicové přestavěli tvrz a drželi Jevíčko do roku 1580, kdy jej prodali Janu Žalkovskému ze Žalkovic. V době, kdy město vlastnili, došlo k velkým škodám, které byly způsobeny třicetiletou válkou – roku 1646 totiž město dobyli Švédové. Roku 1680 bylo obyvatelstvo zdecimováno morovou epidemií, kterou nepřežilo kolem čtyř set lidí.

Rod Žalkovských ze Žalkovic vlastnil město do roku 1722, kdy jej získali majitelé sousedních Velkých Opatovic Salmové z Neuburgu. Ve městě se nachází mimo jiné barokní zámek a několik sakrálních památek.

Nový rozvoj města je spojen až s 18. stoletím, kdy se zdejší klášterní kostel stal poutním místem.

V současné době žije v Jevíčku cca 2800 obyvatel. 

Text zpracovala Mgr. Blanka ROZKOŠNÁ

Vybraná literatura:

• Oldřich Koudelka, Jevíčko, Jevíčko 2018

• Karel Kuča, Města městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II, Praha 2000

•  Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech, Praha 1977

•  Dušan Foltýn a kol., Encyklopedie moravských a slezských klášterů, Praha 2005