STŘÍBRO

V souvislosti s těžbou stříbra byla v dominantní poloze nad řekou Mží založena (nejspíše za Václava I. mezi lety 1240–1250) osada, která se stala základem budoucího města Stříbra. Roku 1243 dal Václav I. zdejší farní kostel Panny Marie špitálu křižovníků s červenou hvězdou, jenž byl do Stříbra přeložen z nedalekých Kladrub. Rozvoj těžby stříbra přispěl k rozkvětu osady, kterou údajně Přemysl Otakar II. povýšil na královské město a obdařil značnými privilegii.

Zcela jistě se jednalo o královskou lokaci. Pro panovníka byly zajímavé nejenom stříbrné doly, ale také poloha na důležité obchodní stezce – tzv. Norimberské cestě. Nasvědčuje tomu  existence hradu, velkorysý půdorys, rychle budované opevnění města, do jehož konceptu bylo začleněno i situování kláštera. Krátce po založení města se Stříbro stalo sídlem menšího krajského úřadu, který zde sídlil až do roku 1420.

Obdobím rozkvětu bylo 14. století, kdy město bohatlo z těžby i obchodu a postupně se dostavovaly nejen zděné domy, ale také významné městské stavby jako byl farní kostel Všech svatých nebo klášterní areál. Městu zcela jistě významně pomohlo privilegium Václava IV., který roku 1382 přikázal obchodníkům, že musí jezdit přes Stříbro, nikoliv přes Kladruby. Od roku 1399 se navíc v Kladrubech nesměly konat týdenní trhy.

Za husitských válek bylo město vydrancováno, došlo i k poškození kláštera. Roku 1421 město neúspěšně obléhal Jan Žižka. V letech 1426–1433 bylo Stříbro členem táborského bratrstva. Krátký rozkvět města po husitských válkách byl přerušen velkým požárem (1498), který  zničil více než polovinu domů včetně kostela, fary i části opevnění. Po obnově získalo město pozdně gotickou podobu, která byla narušena několika menšími požáry v 16. století, kdy byly jednotlivé domy opraveny již v renesančním slohu. Z té doby pochází také radnice a  pětiobloukový most.

Před polovinou 16. století se Stříbro zapojilo do protihabsburského povstání a po vítězství Ferdinanda I. Habsburského bylo potrestáno konfiskací majetku. Roku 1549 mu byly vráceny čtyři vesnice, další majetek až roku 1561.

Za třicetileté války město třikrát vydrancovali Švédové (1639, 1645, 1647) a mnoho obyvatel Stříbro opustilo. Jednalo se zejména o české obyvatelstvo, na jehož místo postupně přicházeli lidé hovořící německým jazykem. Jejich příchod byl podmíněn také znovuotevřením olověných dolů (1660). Od druhé poloviny 18. století počet domů ve městě postupně narůstal, což bylo spojeno nejen s důlním podnikáním, ale také s výstavbou nových císařských silnic. Pohnuté dějiny města se také významně zobrazily v podobě a osudech několika církevních objektů nacházejících se na jeho území. Roku 1992 bylo historické jádro města prohlášeno městskou památkovou zónou. V současné době žije ve Stříbře přibližně 7700 obyvatel.

Text zpracovala Mgr. Blanka Rozkošná

Vybraná literatura:

• Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VII, Praha 2008
• Dobroslav Líbal: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek, Praha 2001
• Emanuel Poche (ed.): Umělecké památky Čech 3, Praha 1980
• Pavel Vlček – Petr Sommer – Dušan Foltýn: Encyklopedie českých klášterů, Praha 1997