TACHOV – město přezdíváno jako „klíč království“

Tachov je v písemných pramenech poprvé uveden roku 1115 ve falzu zakládací listiny kladrubského kláštera, ale tato zmínka je některými historiky zpochybňována a proto se můžeme v literatuře setkat s tím, že za první věrohodný letopočet se považuje rok 1126, kdy kníže Soběslav I. nechal přestavět zdejší hrad či spíše jeho opevnění. V průběhu první poloviny 13. století hradiště v důsledku požáru zaniklo.

Město bylo založeno ve druhé polovině 13. století na pravidelném půdorysu při tzv. Norimberské cestě spojující Čechy s Bavorskem nedaleko brodu přes řeku Mži. K přeměně Tachova na královské město došlo v době Přemysla Otakara II., který tu nechal postavit na místě zaniklého hradiště nový královský hrad, před nímž bylo založeno kolem roku 1275 město, v písemných pramenech poprvé doložené roku 1285.

Krátce po založení města jeho správu řídil Albert ze Žeberka, který snad původně v Tachově zastával funkci královského purkrabího. Do rukou panovníka se Tachov vrátil až roku 1297. Ke kamennému opevnění města došlo teprve po jeho návratu mezi královská měst. Za vlády Jana Lucemburského byl Tachov často v zástavním držení. Situace se změnila za Karla IV., který v Tachově několikrát pobýval. Za Karla IV. došlo k rozvoji města i jeho předměstí, což bylo podmíněno čilými obchodními kontakty s Norimberkem. V době jeho vlády byl v Tachově založen karmelitánský klášter a probíhala výstavba kostela Nanebevzetí Panny Marie.

V 15. století se Tachov třikrát stal místem husitských bojů. Nejprve roku 1421 husité dobyli předměstí, ale ze strachu před blížícím se Zikmundovým vojskem od dalšího obléhání města upustili. Roku 1427 se Tachov do českých dějin zapsal známou bitvou, kterou svedli husité se svými odpůrci. Tehdy se město vzdalo a následně bylo základnou sirotků, kteří odtud podnikali výpady do Horní Falce. Roku 1431 Tachov čtrnáct dní obléhala křižácká vojska, ale město jejich náporu odolalo.

Po husitských válkách se Tachov dostal do rukou zástavního držitele Jindřicha z Metelska. Od poloviny 15. století měli město v zástavě Gutštejnové, později to byli Pluhové z Rabštejna a Lobkovicové. Ve druhé polovině 15. století a v průběhu 16. století bylo město šestkrát postiženo požáry. V té době vzniknul ve městě také františkánský klášter. Ve městě se do dnešních dob jen ojediněle dochovaly připomínky středověkých domů.

Období 17. století bylo pro Tachov dobou dalších velkých problémů. Nejprve bylo město v letech 1611 a 1616 postiženo rozsáhlými požáry a roku 1620 vypleněno císařským vojskem. Roku 1623 se Tachov dostal do vlastnictví Jana Filipa Husmanna barona z Namédy, čímž jeho význam značně poklesl, neboť se stal městem poddanským. Za třicetileté války, ve 40. letech 17. století, Tachov čtyřikrát vypálili Švédové. Po třicetileté válce se vlastníky Tachova stali Losyové, kteří jej roku 1784 prodali rodu Windischgrätzů. Roku 1992 bylo historické jádro města prohlášeno městskou památkovou zónou.

Kostely

V současné době žije v Tachově necelých třináct tisíc obyvatel.

Text zpracovala Mgr. Blanka ROZKOŠNÁ

Vybraná literatura:

• Karel Drhovský, Jan Edl: Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Tachov 2008
• Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III., Praha 1998
• Karel Nováček, Vladislav Razím, Martin Ebel: Opevnění města Tachova, Průzkumy památek, II/2004, Praha 2004, s. 51-94
• Emanuel Poche (ed.): Umělecké památky Čech II, Praha 1977
• Pavel Vlček, Petr Sommer, Dušan Foltýn: Encyklopedie českých klášterů, Praha 1997