ŽATEC

Okolí Žatce bylo obydleno již ve starověku. V písemných pramenech je Žatec poprvé zmíněn v kronice biskupa Dětmara z Merseburku, která byla sepsaná roku 1012. Uveden je v souvislosti s tažením krále Jindřicha II. roku 1004, jehož cílem bylo porazit polského knížete Boleslava Chrabrého a umožnit vládu Přemyslovcům. Když Jindřichova vojska dorazila k Žatci, jeho obyvatelé Jindřicha II. uvítali a polskou posádku pobili. Z písemných pramenů známe jména některých kastelánů žateckého hradu a víme také o tom, že tu občas pobýval i sám kníže.

Žatec byl založen na vyvýšené ostrožně nad řekou Ohří jako jeden z pohraničních hradů. V 10. století se stává centrem státní moci, archeologické výzkumy ukazují, že tu stával opevněný knížecí dvorec s předhradím, což ovlivnilo významně jeho půdorys. Město samotné nebylo založeno na „zelené louce“. Na přelomu 12. a 13. století byl Žatec hradskou aglomerací s postupně budovaným opevněním, k níž patřilo i několik přilehlých řemeslnických osad, které se postupně formovaly do podoby zastavěného města s uliční sítí. Již kolem roku 1200 tu stály čtyři kostely včetně baziliky Nanebevstoupení Panny Marie, která v přestavěné podobě stojí dodnes (ostatní kostely jsou sice zbourány, ale jejich půdorys je vyznačen v dlažbě).

Jako město („civitas“) je Žatec poprvé uveden v listině Václava I. z roku 1248. Přemysl Otakar II. zařadil roku 1265 Žatec mezi svobodná královská města. Z toho roku pochází nejstarší dochovaná listina týkající se Žatce, která byla první městskou listinou, což dokládá také potvrzení práv městu od Jana Lucemburského roku 1317, v němž není žádná starší listina uvedena. Listina Přemysla Otakara II. byla sepsána 30. prosince 1265 a měšťané díky ní získali od panovníka mimo jiné právo, aby byli souzeni vlastním soudcem, tedy rychtářem, mohli zadržovat dlužníky a jiné provinilce až do vyřešení sporného případu a do vzdálenosti jedné míle od města nesměla být žádná krčma.

Po polovině 13. století se někdejší řemeslnické osady transformovaly do několika předměstí. Vznikla tak městská aglomerace s pozoruhodným počtem sakrálních staveb, díky nimž byl Žatec na čelném místě mezi přemyslovskými hrady 10. – 12. století. Na hradě sídlil královský purkrabí a Žatec byl správním centrem krajské správy tzv. Žateckého kraje. Někdy po roce 1277 se sídlem krajské správy stává Kadaň.

Nejstarší zástavba města byla v oblasti dnešního náměstí Maxmiliána Hošťálka a náměstí Jana Žižky. Tady stával knížecí dvorec, na jehož místě byl postaven hrad a kostel Nanebevzetí Panny Marie. Odtud postupovala zástavba dále směrem k náměstí Svobody. Postupně byly vytyčovány nové parcely, na nichž se stavěly domy. V průběhu 14. století bylo ve městě postaveno mnoho kamenných domů s podloubím, po polovině 14. století si soukeníci postavili tržnici, která byla během krátké doby adaptována pro potřeby radnice.

Po celý středověk byl Žatec významným obchodním střediskem, týdenní trhy se tu konaly již od 30. let 13. století. Vařilo se tu pivo, chmelnice je v písemných pramenech poprvé doložena roku 1348. V té době se tu tkalo ve velkém sukno. K rozvoji města určitě napomohla významná obchodní cesta vedoucí z Norimberka směrem na Cheb a dále přes Kadaň, Žatec a Louny na Prahu.

Ve středověku sídlila v Žatci řada církevních institucí. Ve 14. století tu bylo celkem devět farních kostelů, což bylo s výjimkou Prahy naprosto unikátní, stál tu minoritský klášter sv. Petra a u kostela Všech svatých proboštství benediktinů z Postoloprt. Kostely sv. Václava a sv. Jakuba se dochovaly dodnes, mohutný klášterní kostel sv. Petra, který stával na dnešním Žižkově náměstí, byl zbořen husity. Ve 14. století tu působila také městská latinská škola.

Počátkem 15. století se Žatec, který v té době patřil k největším královským městům, stává centrem reformního hnutí. Na přelomu let 1412/1413 ve městě nebo jeho okolí zřejmě pobýval také Jan Hus. Po smrti Václava IV. roku 1419 propukly ve městě bouře a minoritský klášter byl vypleněn. Žatec se měl stát jedním z pěti měst, v nichž měli „Věrní křesťané“ nalézt útočiště. Roku 1420 spojené vojsko Žateckých a Lounských vypálilo nedaleký benediktinský klášter v Postoloprtech a podílelo se na obraně Prahy. V letech 1421 a 1422 tu opakovaně pobýval Jan Žižka. V té době se žatecko–lounský svaz stal nejdůležitější vojenskou a politickou silou v severozápadních Čechách.

Postavení nejvýznamnějšího církevního, politického i hospodářského centra si Žatec podržel i ve druhé polovině 15. století. Patřil k nejvýznamnějším reprezentantům tzv. třetího stavu, jeho zástupci se účastnili většiny důležitých politických jednání v zemi, roku 1502 patřilo město mezi zakládající členy obranného spolku královských měst.

V průběhu 16. století se stala věhlasnou zdejší latinská škola, která udržovala kontakty s utrakvistickou univerzitou v Praze a dalšími německými univerzitami podobného zaměření. Roku 1547 se město připojilo ke stavovskému povstání. Po jeho porážce a vítězství panovníka přikročil Ferdinand I. Habsburský k tvrdé odvetě a nejpřísněji měl být potrestán právě Žatec. Byl jediným městem, kde měly být zbourány hradby i městské brány a příkopy měly být zasypány. Trest byl nakonec zmírněn, ale brány měly zůstat otevřené, město mělo odevzdat palné zbraně a zaplatit vysokou pokutu. Panovník se ale nechal obměkčit a listinou sepsanou 26. září 1547 Žateckým účast na vzpouře odpustil. Nařízení týkající se otevřených bran odvolal až Maxmilián II. roku 1565. Roku 1568 bydlelo v 700 domech kolem čtyř až pěti tisíc obyvatel. Jejich počet se snížil po morové epidemii roku 1582, během níž zemřely stovky měšťanů.

Po vypuknutí stavovského povstání se Žatec zařadil mezi další královská nekatolická města a vzbouřence podpořil. V direktoriu, které spravovalo zemi až do zvolení Friedricha Falckého českým králem, zasedal člen přední patricijské rodiny a primátor Maxmilián Hošťálek. Za účast v protihabsburském odboji byl žatecký primátor 21. června 1621 popraven v Praze na Staroměstském náměstí. Jeho hlava byla poslána do Žatce a pro výstrahu všem pověšena na Pražské bráně, jeho tělo bylo pohřbeno společně s ostatními v Praze u kostela Matky Boží na Louži.

Během třicetileté války bylo mnoho domů zničeno a jejich obyvatelé byli natolik ožebračeni, že město svého výsadního postavení již nikdy nedosáhlo.

Kolem poloviny 17. století bydlelo ve městě i na předměstích celkem kolem dvou tisíc obyvatel, což je méně než polovina oproti polovině 16. století. Další velké škody způsobily požáry v letech 1665, 1666 a zejména 1681, kdy byla zničena celá západní část města až ke Kněžské bráně. Roku 1738 vyhořel kromě asi třiceti domů v severní části města také děkanský kostel, děkanství, škola i slavná Loreta.

Význam města vzrostl po roce 1751, kde se Žatec stal sídlem krajského úřadu a krajského hejtmana.

Do podoby města výrazně zasáhly dva velké požáry, které vypukly roku 1815. Při následné obnově dostaly domy dnešní klasicistní podobu.

V 19. století dochází k postupnému rozkvětu hospodářství, které je spojeno s pěstováním chmele a jeho zpracováním. Roku 1833 byl založen Spolek pěstitelů chmele, s nímž je spojeno také známkování chmele jakožto symbolem jeho originality. S rozvojem pěstování chmele je spojena také výstavba sušáren, jejichž komíny jsou dodnes symbolem města.

V současné době žije v Žatci necelých dvacet tisíc obyvatel.

Královský hrad stával na severním okraji ostrožny. Víme, že jeho předchůdcem byl knížecí dvorec, na jehož místě byl v neznámé době postaven kastelánský hrad, který se stal sídlem správce Žateckého kraje. Spolehlivě je doloženo, že existoval koncem 12. století. Vrcholně středověký hrad vznikl v době vlády Přemysla Otakara II. přestavbou části hradiště a souvisel s lokací města v místech někdejšího předhradí. Roku 1277 tu sídlil královský úředník – purkrabí, ale to je poslední písemná zpráva o hradu jakožto královském majetku. Historikové předpokládají, že někdy poté hrad přešel do správy města a nakonec zcela zanikl, nejspíše v době husitských válek nebo po nich. V době pozdní gotiky byly hradby v místech sousedství města a hradu zesíleny a plocha někdejšího hradu nebyla do ohrazení města začleněna. Na vedutě Jana Willenberga z roku 1602 je patrné, že v místech hradu stávala dodnes existující vodárenská věž. Existuje domněnka, že může jít o pozůstatek hradu, protože svým břitem je věž obrácena ze svahu. V první polovině 18. století v prostorách někdejšího hradu byla děkanská zahrada, na jejímž místě byla v polovině 18. století postavena kasárna. Na přelomu 18. a 19. století byl v místech někdejšího hradu postaven dnešní pivovar, který byl roku 1823 zvětšen o nově postavenou sladovnu.

Radnice. První radnice byla postavena na náměstí zřejmě v 60. letech 14. století jako tržnice obchodníků se suknem. Roku 1386 byla upravena pro potřeby radnice. Tato budova byla přestavena v renesančním slohu roku 1559 stavitelem Jiřím Všetečkou z Pardubic, dvakrát byla opravována po požárech ve druhé polovině 18. století. Současnou podobu získala při přestavbě v letech 1846 – 1847, která probíhala podle projektu Antona Grima. Ze středověké stavby je zachována gotická křížová klenba v podvěží, věž i základní dispozice s vnitřním dvorem.

Středověké domy. Gotické sklepy jsou zachovány v několika desítkách domů v centru města, dodnes stojí také mnoho domů se zachovaným gotickým jádrem stavby. Domy čp. 106 a 107 jsou téměř neporušené gotické budovy postavené ve druhé polovině 14. století. Cenný je tzv. Hošťálkův dům čp. 48 postavený v době kolem roku 1500, přestavovaný ve druhé polovině 16. století, po požárech v době baroka i v 19. století.

http://kralovskedilo.ktf.cuni.cz/lokality/Zatec

https://www.virtualtravel.cz/zatec

https://www.muzeumzatec.cz/nejstarsi-vyobrazeni-zatce.html

Text zpracovala Mgr. Blanka ROZKOŠNÁ 

 Vybraná literatura:

• Petr Hlaváček, Jiří Kopica: Žatec, Praha – Litomyšl 2010
• Karel Kuča: Města městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha
• Jiří Kuthan: Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města – hrady – kláštery – kostely, Vimperk 1994
• Emanuel Poche (ed.): Umělecké památky Čech 1, Praha 1977
• Pavel Vlček – Petr Sommer – Dušan Foltýn: Encyklopedie českých klášterů, Praha 1997