PRVNÍCH 100 LET MĚSTA ČESKÝCH BUDĚJOVIC

V minulé přednášce zde, před rokem, jsme si tady v klášterní knihovně povídali o založení města, což je jeden konkrétní historický okamžik v dějinách. Dnes bychom navázali a probrali prvních 100 let města. Jenom v krátkosti, protože v půl hodině je to velice troufalý úkol.

Začněme shrnutím – jaký pokrok město udělalo od doby založení Přemyslem Otakarem II. až po konec vlády Karla IV. Máme-li přirovnat dějiny města k životu člověka – tak Přemysl Otakar II. pomohl našemu městu z dětských plínek, za doby vlády posledních Přemyslovců prožilo město své dětství, za vlády Jana Lucemburského pubertu a za doby posledních Lucemburků se město dostalo na práh dospělosti v mnoha ohledech.

BUDOVÁNÍ MĚSTA

Možná jste se dočetli, jak to město mohlo vypadat ve svých počátcích. Že tu na počátku byly dřevěné nebo dřevo-hlinité domy, zčásti zahloubené pod zem, ve kterých žily první dvě nebo tři generace obyvatel našeho města. Jinak tomu bylo ale již za Jana Lucemburského počátkem 30. let 14. století, kdy archeologové zjišťují první zděnou měšťanskou architekturou (tři zachycené parcely v prostoru radnice, kde právě v době vlády Jana Lucemburského došlo k přestavbě původních příbytků na trvalé stabilní kamenné domy).

Město se během lucemburské doby velmi tvrdě opevnilo. Zatímco v 70. letech 13. století, v době Přemysla, bylo město celkem snadno dobyto Vítkovci během nočního přepadení, což znamená opevnění malé kvality, někdy na přelomu 13. a 14. století byl už okruh opevnění uzavřený. Nicméně ještě během celého 14. století se systém hradeb posiloval. Posiloval se budováním parkánu, čili vnější hradební zdi, posiloval se výstavbou dalších a dalších věží a bašt. Jak Jan Lucemburský, později i Karel IV., ale král Jan především, podporovali vojenský význam města různými finančními daňovými výhodami, jejichž výtěžek měl plynout na budování a dokončování hradebního systému. Typický produkt 14. stol. je tzv. Rybářská – Mlýnská brána – dnes již nestojící, která se poprvé zmiňuje v roce 1370.

Jednou z hlavních městských bran byla Pražská brána, při bourání této brány 1867 zde byla nalezena nádobka s několika groši raženými za Karla IV., čili pravděpodobně to může pomoci datovat výstavbu či rozšíření této brány.

Jednou z priorit byla výstavba sakrálních staveb, ať už to byl farní chrám sv. Mikuláše, dostavovaný v 80. letech 14. století, tedy už po Karlově smrti nebo dominikánský klášter, budovaný řadu desetiletí skoro až staletí, kdy ambity  byly dostavovány v 80 letech 14. století, což víme díky testamentům měšťanů, kteří dali nějakou částku na dokončení této stavby.

OBYVATELSTVO

Další z posunu , ke kterému město během 100 let dospělo a stabilizovalo se, bylo jeho obyvatelstvo. Lidé, kteří tvořili život města a především jeho řemeslníci.

Dozvídáme se o nich postupně, v malých krůčcích, konkrétní jména některých měšťanů máme z konce 13. století, ale jsou tak trochu sporná. Teprve listina z roku 1323 nám přináší kompletnější seznam jmen konkrétních osob a potom od 30. let 14. stol. máme na dalších listinách zachycena jména všech členů městské rady. I z toho si můžeme udělat určitý obrázek, i když zkreslený, protože jsou to jen příslušníci městské elity. O jejich jazykovém původu se odhady liší – ať už to bylo půl na půl nebo 1/3 Čechů a 2/3 Němců – skutečná čísla už neověříme, ale jména měšťanů nám svědčí o jejich původu, tj. odkud přišli. Jsou často psána ve formě např. Landauer – čili tento člověk přišel z bavorského města Landau, Pasauer – z Pasova, Bavarus – člověk, který přišel z Bavor. To jsou přízviska, která svědčí o původu osob. Ale nepřicházeli jenom lidé z bavorských nebo rakouských zemí, ale např. z Kašperských hor, z Lišova, z Netolic, Sezimova Ústí, ale třeba také z Hrdějovic.

ŘEMESLA

Co se týká řemesel, odhalujeme jejich skladbu v pramenech postupně, ať už v pramenech archeologických nebo pramenech písemných. Archeologické prameny předcházejí – od konce 13. století jsou tu již výrobky hrnčířské, kovářské, ševcovské, teprve od 20. let 14 stol. se k nim přidružují prameny archivní, písemné. Jako jedno z prvních řemesel vůbec z roku 1323 jsou zaznamenáni pekaři, r. 1344 máme doloženy koželuhy, řezníky, krejčí, kožešníky, soukeníky (zmínka, že soukeníci jsou od založení města osvobození od dávek). Jde převážně o řemesla, která pokrývala základní potřeby obyvatel města, ať už v oblasti potravinové nebo oděvní. Teprve od pol. 14. stol. jsou již k dispozici zmínky o řemeslech a profesích více specializovaných 1351 – pláštníci, 1346 – malíř, což už není běžná profese a opět to svědčí o vyspělém prostředí, které je schopno uživit malíře. A v prvním zachovaném rejstříku berní z roku 1384 už je 56 různých řemesel (cechů) – hlavní účel je evidovat daňové povinnosti.

Město během prvních 100 let existence dospělo a vyspělo i hospodářsky, ekonomicky. Tomu z vnějšku napomáhala privilegia českých panovníků – Karel IV. byl v našem městě nejméně sedmkrát. Nejvýznamnější je návštěva po jeho těžkém úraze na jaře 1351 – pobýval v Budějovicích celý měsíc. Městská rada si od něj vyžádala listinu a Karel IV. vydal potvrzení a rozšíření městských privilegií – soubor výsad v rámci nejen blízké oblasti, ale v rámci celých jižních Čech s přesahem do Rakouska. Zásadní pro Budějovice bylo mílové právo – vyloučení konkurence pro místní řemeslníky v okruhu 1 míle kolem města, dále veledůležité právo nucených cest, což znamenalo, že všichni kupci, kteří vezli zboží z Rakouska do Čech, museli zboží na 3 dny v Budějovicích povinně vyložit, zaplatit mýto a nabídnout zboží k prodeji. Vydal i další výsady, jakoby menší, ale přesto důležité: obyvatel královského města České Budějovic smí být souzen pouze soudem města ČB. Takže pokud spáchá nějaký zločin jinde je dopraven před „svůj“ městský soud. A naopak. Měšťané jsou touto listinou osvobozeni od placení cla i mýta v jiných lokalitách. Takže tato listina šla opravdu na ruku jak městské radě, tak jednotlivým měšťanům.

Město si za vlády Lucemburků budovalo svůj vlastní městský velkostatek, své obecní hospodářství. To jednak v menší míře získáváním (nakupováním) nových vesnic, ale i zakládáním vesnic nových. Pravděpodobně v této době vznikla síť vesnic tak, jak ji známe dnes. Vznikla např. Pohůrka, Suché Vrbné a další.

DANĚ, DÁVKY

Město dospělo i po stránce byrokratické. Prostředí měst bylo prostředím, kde se byrokracie rychle rozvíjela, ukotvovala se, stabilizoval se např. i systém účetnictví. Ukázkou z doby Václava IV. je seznam berních povinností budějovických měšťanů, je to nejstarší dochovaná kniha městských dávek. Existovala určitě nějaká starší, která se ale nezachovala. Víme, že již Jan Lucemburský 1346 nařídil vybírat daň z nemovitostí. Dokonce nařídil, aby za tímto účelem byla zřízena zvláštní komise na ohodnocení a stanovení cen nemovitostí a stanovení výše těchto daní. Již v polovině 14. stol tedy existovaly „komise“. A jakmile je komise, tak už je tu „plnohodnotné“ město. Společnost je tím „dotvořena“.

VZDĚLÁNÍ

Město v té době dospělo i po stránce vzdělanosti nebo nabídky možností na vzdělání. V roce 1351 se připomíná existence městské školy. Škola s farou. Již ve  druhé polovině 14. stol. víme o studentech, kteří pocházejí z Budějovic a studují na různých vysokých školách, univerzitách v Praze nebo na různých místech Německé říše. I toto svědčí o vzdělávacím prostředí, kde lze připravit k dalšímu studiu.

SOCIÁLNÍ PÉČE

Někdy během první čtvrtiny 14. stol. byl založen první městský špitál, později nazván špitál Sv. Václava. – dnes již nestojí, stával v Krajinské ulici (na roku Krajinské a Hradební – proti Zátkovu domu). Ještě na vedutě z konce 18. stol. máme zachycen kostel Sv. Václava, který k tomuto špitálu patřil. Špitál byl založen 1323, kdy ho obdaroval měšťan Landauer, a to tak, že mu věnoval několik pozemků kolem města a také mlýn, což svědčí o tom, že zde existovala již první vrstva patriciů a měšťanů, kteří byli schopni sponzorovat špitál mlýnem či pozemky. V tom spatřujeme již zárodek sociální činnosti. K rozvoji potom přispěl i Jan Lucemburský, který obdaroval špitál dalšími pozemky a dal mu také vesnici Mokré. Za vlády Karla IV. v 50. letech se špitál krátce nacházel v péči řádu Křížovníků, ale toto byla krátká epizoda – asi osmiletá, která skončila roku 1359.

HYGIENA

V prvních desetiletí existence města se odpad nevyvážel, tedy se vrstvil a přeměňoval se v „hlínu“, na které se žilo, což je dnes pro archeology ráj. Někdy od poloviny 14. století tato praxe končí, další vrstvy už se netvořily, a je to pro nás signál, že s odpadem začíná být nakládáno jinak, začíná být odvážen z města – neznámo kam. Trochu to koresponduje s písemnými prameny, s návštěvou Karla IV. v roce 1364, kdy se tady král a císař zhrozil, že ulice jsou v nečistotě, že na náměstí stojí masné krámy, které nepřispívají k hygieně města. Nařídil lepší péči o ulice a jejich vydláždění, přesunout masné krámy z náměstí do postranní ulice – dnes víme, že do ulice Krajinské.

Mimochodem. Karel IV. roku 1364 město káral za špínu. Přesně za totéž nás káral o sto let později král Vladislav Jagelonský a ještě později i Rudolf II. Tedy historie se opakuje.

SPRÁVA MĚSTA

Zatímco původně byl „pánem“ města královský rychtář stanovený z moci českého krále – byl to rychtář z rodu Klariců, (pravděpodobný erb můžeme vidět na svorníku klášterního kostela), tak během první poloviny 14. století dochází k potlačení této funkce a zvyšování podílu na správě města v rukou samotných měšťanů reprezentovaných městskou radou, která se poprvé připomíná roku 1332. Městská rada byla dvanáctičlenná, v roce 1351 je poprvé také uváděn purkmistr. Měšťané během toho období převzali postupně vládu nad městem na úkor královského rychtáře, který sice byl stále formálně v čele, ale o pravomoci postupně přicházel. Je to záležitost, která nám může připomínat moderní dobu, prostě volený orgán, který po dobu určitého období zastupuje městskou komunitu a vládne nad měšťany.

Vnějším symbolem městské správy a dospělosti města je městská pečeť. Jde o nástroj, který po stránce právní symbolizuje město, jeho samostatnost, dnes bychom řekli právní subjektivitu. Městská rada se stala zároveň městským soudem, Konšelé soudili svoje spoluobyvatele. Dokonce městská rada disponovala právem nejvyšším, právem hrdelním. Právem soudit zločince ke ztrátě života a v druhé polovině 14 stol. se připomíná i existence šibenice, která stávala někde u silnice na Rudolfov.

Nejstarší dochovaná městská kniha, nám dokládá, že městská správa byla schopna garantovat práva jednotlivců, práva svých obyvatel. Pokud došlo mezi měšťany k nějaké transakci, ať už to byl dlužní zápis, nebo koupě nemovitosti apod., tak měšťané si mohli tento právní akt zaknihovat do městské knihy. Městská kniha byla uložena velmi pečlivě na radnici, a byl-li později nějaký spor, tak se šlo na radnici, a co bylo zapsáno v městské knize, to mělo právní průkaznost. Kniha byla opatřena dvěma zámky, od kterých měl klíče pravděpodobně purkmistr a městský písař (jakožto nejvyšší úředník městské správy) a byla jakousi paralelou s městskými hradbami. Hradby chránily městskou komunitu navenek – fyzicky, zámky na knize chránily práva jednotlivých obyvatel města před právním napadením.

POLITICKÝ VÝZNAM MĚSTA

Přestože do doby, kdy se samo město nebo jeho představitelé zapojí aktivně do politického života České země, zbývalo asi 100 let (v 15. stol. do jednání zemského sněmu), tak už ve 14. stol., zejména za Karla IV., bylo vyhledávaným místem politických schůzek. Sám Karel IV. zde byl 7krát – pokud víme, většinou za účelem diplomatického jednání se zástupci sousedních zemí rakouských či Bavorska. To víme díky listinám, které Karel v našem městě vydával. Důvod obliby Českých Budějovic spočíval zřejmě v jejich geografické poloze. Nicméně schůzky svědčí i o tom, že za vlády Karla IV. byly Budějovice schopny nabídnout takový komfort – stran ubytování, stran hmotného zázemí, že bylo schopno přijmout nejenom krále a císaře, ale i jeho jistě početný dvůr (doprovod). Není bez zajímavosti, že Karel dal vždy přednost ubytování v královském městě před ubytováním v královském hradu sousední Hluboké.

Kde přesně nocoval při svých návštěvách, nevíme. Návštěvy jsou potvrzeny pouze formou listin, které zde Karel IV. pro někoho vydal. Nejsou tedy záznamy typu: kolik lidí, kolik koní, kde se spalo, jedlo, jednalo… Podle pozdějších záznamů králové většinou spali na radnici, kde existovala královská světnice, určená na příležitost přespání. Stejně tak se mohlo stát, že spal zde v klášteře u dominikánů. Tedy v místě, kde se koná dnešní přednáška. Samotná jednání mohla probíhat na radnici, ale také tady – ve farním kostele – v němž probíhala slavnostní zasedání městských rad.

Dotazy:

K návštěvě Karla IV a diplomatickému jednání. Rozpory, které se týkají jednoho mezinárodního setkání, o kterém jeden pramen tvrdí, že proběhlo v ČB a druhý pramen tvrdí, že proběhlo v Brně. Nejde o nic menšího než o mezi ujednání lucemburským a habsburským rodem o případném vzájemném nástupnictví, dojde–li  k vymření jednoho z rodů.

Odpověď: V Budějovicích spíš ne.

 

 

nahoru