Sakrální památky

Kostel sv. Mikuláše biskupa se v písemných pramenech poprvé uvádí roku 1470, později byl kostelem farním. Město dlouho svůj kostel nemělo, jako farní byl využíván kostel sv. Bartoloměje ve starém Jevíčku a jako první byl ve městě postaven až po polovině 14. století kostel klášterní. Za Josefínských reforem byl kostel sv. Mikuláše biskupa roku 1784 zrušen a posléze zbořen. Stával u hradeb na západní straně města nedaleko dodnes dochované zvonice. Po demolici kostela byl použitelný stavební materiál využit ke stavbě nové fary a údajně také synagogy. Do dnešní doby se zachovala jen městská věž se zvonicí, která s kostelem sousedila. Věž stojící vedle západní městské brány byla součástí opevnění, vystavěna byla v 15. století, v 16. století i později prošla přestavbami.

Hřbitovní kostel sv. Bartoloměje. Tento filiální kostel se nachází přibližně dva kilometry severozápadně od současného města v místech, kde se nacházelo staré původní Jevíčko. Jedná se o gotický kostel, který byl postaven kolem roku 1300 z lomové opuky a prošel několika přestavbami. Poslední z nich proběhla po požáru roku 1936. Z této doby také pochází kazetový strop. Ke kostelu je přistavěn byt se dvěma místnostmi, vlastním vstupem a krytým zápražím s dřevnými sloupy. Je to nejstarší dochovaná stavba na katastru města Jevíčka, která je významným dokladem středověkého osídlení.

V letech 1868–1892 žil v přilehlé poustevně poustevník Anton Giesl, který se proslavil tím, že podnikl pěší pouť do Říma.

Konvent obutých augustiniánů Matky Boží s kostelem Nanebevzetí Panny Marie byl založen mezi lety 1353–1372 na západní straně města nedaleko západní brány. Badatelé se přiklánějí nejčastěji k tomu, že k založení kláštera došlo v 60. letech 14. století a zasloužil se o to markrabě Jan Jindřich, bratr Karla IV. Za husitských válek byl dvakrát (1423, 1431) zpustošen a řeholníci odešli do kláštera sv. Tomáše v Brně. Klášterní život v Jevíčku byl obnoven až v polovině 15. století. Postavení kláštera se zásadně změnilo kolem roku 1500, kdy město přešlo do vlastnictví šlechty, v té době nekatolické. Mezi obyvateli města se šířilo luteránství a roku 1523 nekatolíci dokonce klášter vydrancovali. Při požáru města roku 1562 klášter vyhořel, další škody klášterním budovám způsobily požáry v letech 1575 a 1587. Dlouhou dobu klášterní areál chátral, v písemných pramenech je to uvedeno i na počátku 17. století, roku 1622 v klášteře žil pouze převor. Podobná situace nastala také po morové epidemii roku 1680, kdy zemřeli dva řeholníci a převor v klášteře zůstal jako jediný jeho obyvatel.

Situace se změnila k lepšímu až koncem 17. století. V letech 1682–1688 byl postaven raně barokní konvent, v letech 1753–1761 prelatura. Roku 1762 byl zbořen středověký klášterní kostel ze druhé poloviny 14. století a na jeho místě byl v letech 1762–1766 postaven podle plánů Pavla Merty z Boskovic nový barokní kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie. K lodi přiléhá na severní straně kaple Bolestné Panny Marie vybudovaná roku 1778 na náklady Karla Vincence Salm–Neuberga, který pod ní zřídil rodovou hrobku. Za Josefa II. byl klášter zrušen (1784), augustiniáni Jevíčko opustili a uchýlili se do kláštera sv. Tomáše v Brně. Původně klášterní kostel se stal kostelem farním. Roku 1791 koupilo klášterní budovy město Jevíčko a využilo je jako školu a radnici. Budovy konventu od poloviny 19. století sloužily okresnímu soudu. Školní třídy tu byly do 90. let 20. století, posléze byl konvent přestavěn na byty. V části konventních budov je také muzeum města Jevíčka a obřadní síň.

Mobiliář v kostele pochází především z 18. století, ale na hlavním oltáři je osazena pozdně gotická socha Panny Marie z konce 15. století. Ze středověku se dochovala dřevěná gotická socha Madony z počátku 16. století, která je dílem Mistra Olomouckých madon a původně stávala na hlavním oltáři v kostele sv. Mikuláše. Nad vstupním portálem do kláštera se dochoval renesanční znak Markrabství moravského z roku 1593, samotný portál je zdoben tesaným znakem augustiniánského řádu.

nahoru