Opevnění města

První opevnění mělo většinou podobu příkopu, valu a dřevěné palisády, ale brzy se samozřejmě k výstavbě opevnění začal využívat kámen. S výstavbou kamenných hradeb se v Lounech započalo na počátku 14. století. V průběhu 14. století byly hradby postupně vylepšovány a opravovány, takže předpokládáme, že počátkem 15. století se město stalo bezpečně zajištěným sídlištěm. V té době chránila jádro města mohutná hlavní hradba o síle kolem dvou metrů, která byla s výjimkou strany nad řekou doplněna o parkánovou zeď zpevněnou baštami a příkop. Z této nejstarší hlavní hradby se nám dodnes téměř nic nedochovalo (jen nepatrné zbytky jejích základů ve sklepech několika domů), od počátku novověku postupně zanikala. Z parkánové zdi se do dnešní doby dochovaly celkem rozsáhlé úseky a dvě mladší protáhlé bašty. Přístup do města byl možný několika malými brankami a dvěma hlavními branami na jeho východní a západní straně, které měly podobu průjezdních věží. Východní brána byla označovaná jako Pražská, západní jako Žatecká. V průběhu neklidného 15. století věnovali konšelé opravám hradeb větší pozornost. Během husitských válek na podobné práce nebyly prostředky, takže docházelo jen k drobným úpravám, jako bylo např. rozšiřování příkopů. K rozsáhlejším pracím se přistoupilo až v polovině 15. století. Tehdy byla parkánová zeď zpevněna půlkruhovými baštami, které byly na rizikových místech doplněny velkými baštami s hrotitým závěrem.  Obě brány byly doplněny o barbakány a město bylo obklopeno příkopem a zemním valem. Kamennou hradbou bylo opevněno i Žatecké předměstí, od 15. století bylo nějakým způsobem opevněno i Pražské předměstí. Ve druhé polovině 15. století nejstarší vnitřní hradba postupně chátrala, takže se měšťané rozhodli pro stavbu nového třetího pásu hradeb. Tyto práce byly sice narušeny požárem roku 1490, ale do počátku 16. století nová kamenná hradba o délce více než 1,5 km stála. Šlo o dva metry silnou zeď, která byla v pravidelných rozestupech zpevněna půlkruhovými baštami a doplněna příkopem i valem. Tentokrát se kromě obranné funkce kladl důraz i na reprezentativní funkci, o čemž svědčí částečně dochovaná Žatecká brána a její honosný portál v čelní stěně vnějšího barbakánu. Kamenická a sochařská výzdoba této brány většinou zanikla, ale o její kvalitě svědčí městský znak s nápisovými deskami a datací stavby k roku 1500, který je dnes uložen v lapidáriu v kostele sv. Petra na Žateckém předměstí. Podobně nejspíše vypadala i Pražská brána zbořená ve dvou etapách v letech 1840 a 1861. Ze třetího nejnovějšího pásu hradeb, který nás přední znalec středověkých hradeb PhDr. Vladislav Razím označuje jako vnější hradbu, se dochovala dnes nejlépe viditelná část fortifikace z obou stran Žatecké brány.

nahoru