Exkurze 2021 – Jevíčko a okolí

Společnost Města Otakarova uskutečnila v termínu 3.-6. června 2021 exkurzi spojenou s vernisáží výstavy "Přemysl Otakar II. – král, rytíř, zakladatel" v synagoze královského města Jevíčko. Jednalo se o první akci po omezeních spojených s coronavirem, kdy se do poslední chvíle nevědělo, zdali a v jaké podobě vernisáž a další aktivity v okolí, vůbec budou realizovánány. Povedlo se a díky veliké angažovanosti Mgr. Blanky Rozkošné a JUDr. Leoše Heřmánka exkurze spolku proběhla.

Program byl náročný, zajímavý a jako vždy se jednalo o místa ne vždy úplně známá a pokud ano, byl zajištěn místní výtečný průvodce.

Čtvrtek 3. června:

Jevíčko – ubytování v hotelu U Apoštola, se skvělou kuchyní. 

Pátek 4. června:

Jevíčko -  komentovaná prohlídka městem s průvodcem Mgr. Rudolfem Beranem, zastupitelem a vedoucím bytové a sociální komise Města. Město, povýšené 1258 Přemyslem Otakar II., opisuje téměř pravidelný tvar elipsy a je velice půvabné. Historické jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou zónou a určitě právem. V dvouhodinové "vycházce", která začala již na čtvercovém náměstí T.G.Masaryka, jsme zamířili k místní koželužně, do bývalé židovské čtvrti, k synagoze (kde byla instalována naše putovní výstava), kolem bývalého Konventu obutých augustiniánů Matky Boží (dnes stálá expozice muzejních sbírek regionálního významu) s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, dále okolo bývalého renesančního zámečku (dnes základní umělecká škola) a Gymnázia, k nedávno objevenému a archeologicky zkoumanému táboru římské legie, v blízkosti zaniklého židovského hřbitova, zbytků Hitlerovy dálnice, k dalšímu archeologickému nalezišti dávného Germánského osídlení. Na závěr jsme ještě obhlédli zbytky bývalého městského opevnění z lomového kamene, jehož součástí byla na západní straně městská věž s renesanční nástavbou zvonice z roku 1593, z nichž se do dnešní doby dochovala přibližně jedna čtvrtina hradeb (z původní délky cca 1 km) v Okružní ulici na severní a západní straně města a zbytky Jaroměřické brány na východní straně města.

Jaroměřice u Jevíčka - starobylá obec založena nejspíše v letech 1070–1080 olomouckým biskupem Jaromírem. Do roku 1436 Jaroměřice v majetku pražského biskupství, poté v rukou šlechtických rodů – nejvýznamnějšími byli Šubířové z Chobyně, kteří se zasloužili o vybudování proslulého poutního místa.

Nejcennější památkou je poutní kostel na vrchu Kalvárie (1712-1713 podle návrhu Jana Blažeje Santiniho).  Za hlavním oltářem je krápníková jeskyně označovaná jako Getsemanská zahrada se štukovým reliéfem Krista na hoře Olivetské; pozdně barokní polychromovaná Pieta zvaná Jaroměřická (18. st.); pozdně gotická kamenná křtitelnice (konec 15. st.). Celý areál je obestavěn ambity s kaplí Panny Marie a kaplí Betlémskou, která je volnou kopií kaple v Jeruzalémě. K poutnímu kostelu vede lesní cesta lemovaná devíti zastaveními křížové cesty – obelisky s reliéfy Kristova utrpení z první poloviny 18. století, které jsou dílem sochaře Klementa.

V obci též zachován renesanční zámeček (1592) se sgrafitovou výzdobou. Od dob socialismu využit jako mateřská škola.

Farní kostel Všech svatých na náměstí byl postaven ve 14. století, ale v 16. století v renesančním slohu a roku 1809 pozdně barokně. Ze středověké stavby se dochovala sakristie sklenutá křížovou žebrovou klenbou. 

Jesenec– barokní zámek (1711) byl postaven jako rezidence premonstrátského kláštera v Brně – Zábrdovicích. Farní a poutní kostel sv. Liboria byl postaven roku 1711 podle návrhu Jana Blažeje Santiniho na půdorysu elipsy. Na hlavním oltáři je obraz od holandského malíře Schhoo–Janse (* 1653 v Antverpách). Na zámku prožil mládí hudební skladatel Ludvík z Dietrichů (1808–1858), autor známé písně „Moravo, Moravo, Moravěnko milá“. A pro nás Budějovičáky – jako kaplan zde rok působil i Josef Hlouch (devátý českobudějovický biskup).

Od 17 hodin jsme pak byli hosty v Infocentru Jevíčko, kde bylo oficiálně  zahájeno Jevíčkovění – letos věnováno především slavným a významným osobnostem, které zde byly buď rodáky, či se nějakým způsobem nesmazatelně zapsaly do historie Jevíčka. Do "síně slávy" byl přijat již zesnulý rodák, historik, kronikář a oblíbený pedagog František Plech. Akce dále pokračovala v synagoze vernisáží putovní výstavy, na níž byly mimo jiné vystaveny kopie pohřebních insignií Přemysla Otakara II., které spolek Města Otakarova při této příležitosti do Jevíčka přivezl.

Sobota 5. června:

Chornice – osada založená ve 13. století v rámci kolonizace regionu Němci. Za husitských válek zničena, v 15. století znovu obnovena.  Původně gotický kostel sv. Vavřince byl v 16. století přestavěn v pozdně gotickém slohu jako dvoulodní. 

Moravská Třebová. Zde se nás ujal mluvčí města, Mgr. Václav Dokoupil, kterému tímto děkujeme za neobyčejně erudovanou prohlídku města.

Na území Moravské Třebové byl ve druhé polovině 13. století postaven hrad (existoval do 15. st.), pod nímž bylo snad již kolem roku 1260 založeno město, které přešlo společně s hradem roku 1325 pod pány z Lipé, roku 1365 na markrabího Jana a pak na Jošta. Od konce 14. století do roku 1464 bylo město ve vlastnictví pánů z Kunštátu, od konce 15. století do konce 16. století pánů z Boskovic (ti do té doby převážně dřevěné městečko přestavěli a novou zděnou zástavbu opevnili kamennými hradbami). Z této doby se dochovala jen přízemí několika domů, protože požár roku 1541 zničil 133 domů. Byla zahájena nová výstavba. Od roku 1589 přešlo město město do vlastnictví Žerotínů, po konfiskaci knížat z Liechtensteinu (do roku 1945). Město je památkovou rezervací.

Radnice - pozdně gotická budova (kolem roku 1520), později několikrát stavebně upravována. Mázhaus v přízemí je zaklenut křížovou klenbou s cihlovými, červeně polychromovanými žebry. V tomto prostoru je zachován pozdně gotický portálek se znakem Boskoviců, vedoucí do místnosti s křížovou klenbou, a také dva svorníky s moravskou šachovnicovou orlicí a s bílou orlicí. Zasedací síň v přízemí a některé prostory v horním patře jsou zaklenuté hřebínkovými klenbami. V zasedací síni v patře se dochovaly renesanční malby Šalamounova soudu, dále skupina mužů kolem stolu a alegorie Víry, Naděje, Spravedlnosti a Síly z poslední třetiny 16. století. Zadní trakt byl roku 1565 vyzdoben dodnes dochovanými sgrafity.

Latinská škola – doba jejího vzniku není přesně známa, její existence je však doložena v letech 1477–1482. V roce 1541 shořela při velkém požáru města. Obnovil ji poté až Ladislav z Boskovic. Velká zajímavost – budova, která čeká na své využití.

Děkanský kostel Panny Marie - postaven v goticko–renesanční podobě po požáru roku 1541. Znovu byl nově vystavěn po požáru roku 1726 (tehdy se zřítila věž a prorazila klenbu). Ze starší stavební etapy se dochoval presbytář s opěráky a dolní část věže. Nástěnné a nástropní malby jsou dílem J. T. Suppea a vznikly v 60. – 70. letech 18. století. V presbytáři jsou výjevy ze Starého zákona (Ester, Abraham, Šalamoun), v hlavní lodi na klenbě mariánský cyklus od S. Suppera (Narození Panny Marie, Seslání Ducha svatého, Immaculata a Bože, chválím Tebe). Kazatelna s alegoriemi čtyř světadílů na stříšce byla vyřezána v dílně J. Pacáka kolem roku 1735. V sakristii jsou dochovány pozdně gotické železné dveře vedoucí do depozitáře.

Hrad založen nejspíše současně s městem. V 15. století na jeho místě nejprve vybudován pozdně gotický hrad, později probíhaly renesanční přestavby,  roku 1840 vyhořel a byl snesen. Zachována raně renesanční brána z roku 1492 s dvěmi renesanční medailony s reliéfy stavebníka hradu Ladislava z Boskovic a jeho manželky Magdalény z Dubé, a v přízemí Rytířský sál zaklenutý křížovou klenbou.

Zámek byl postaven při jižní a východní straně hradu v letech 1611–1616 zásluhou Ladislava Velena ze Žerotína jako pozdně renesanční trojkřídlá budova podle plánů italského stavitele. V letech 1622–1945 vlastnila zámek knížata z Liechtensteina. Po roce 1945 byl zámek využitý jako kanceláře a byty, od 90. let minulého století je zámek v majetku města, které jej kompletně zrekonstruovalo. Hlavní prohlídková trasa je nazvána Poklady Moravské Třebové a je zakončena v Rytířském sále z konce 15. století, ve věži je expozice věnovaná alchymii, ve sklepeních z 15. století je expozice věnovaná právu útrpnému a je tu také expozice národopisná.

Kostel Povýšení sv. Kříže (hřbitovní, pozdně gotický, trojlodní, přestěvěný roku 1603) se nachází na Křížovém vrchu a z města k němu vede kryté schodiště, u jehož paty je renesanční portál z roku 1575. Rovnoběžně se schodištěm stoupá na vrch i Křížová cesta (1718–1730). Kostel má hlavní portál gotický, na jižní straně je portál pozdně renesanční (1603). Renesanční kruchta se 16 výjevy z pašijí je raně barokní (1661). Cenné jsou pozdně renesanční lavice. V kostele se nachází dalších 18 figurálních a heraldických náhrobků ze 16. a první poloviny 17. století. V márnici je lapidárium náhrobků z městského hřbitova, tedy několik desítek náhrobků od poloviny 16. století až do doby barokní. Hřbitov je unikátní v tom, že je od přelomu 16. a 17. století kontinuálně využíván dodnes.

Staré Město - osada, v písemných pramenech poprvé uvedena roku 1365 jako městečko. Kostel sv. Kateřiny byl postaven původně jako pozdně gotický, koncem 18. atoletí byl barokně přestavěn. Věž byla postavena v roku 1563 jako pozdně gotická s renesančními prvky. Cenný je její hrotitý profilovaný portál na diamantovém soklu, hrotitá okna a kamenné znaky. Hřbitovní kaple je barokní z roku 1728.

Třebařov – pro nás asi největší překvapení dne. Klášter augustiniánů Corona Sanctae Mariae (Koruna Panny Marie), který je nejstarším klášterem tohoto řádu na Moravě (1267). Klášter se měl stát opěrným bodem moci Boreše z Rýzmberka a snad i místem jeho posledního odpočinku. Za husitských válek klášter vypleněn, řeholníci vyhnáni, aby se roku 1477 vrátili a začali stavět nový klášterní kostel s konventem. Kolem roku 1550 zanikl definitivně. Do dnešní doby se dochovalo jen obvodové zdivo klášterního kostela s vysokými úzkými hrotitými okny a věž s vysokým veněným patrem.  

Neděle 6. června:

Ukázalo se, že po Třebařově nás čeká další perla.

Na hradě Kunštát se nás ujal kastelán – pan Radim Štěpán.

I díky jemu jsme mohli vidět v nedávné minulosti objevený a stále restaurovaný cyklus figurálních maleb s rytířskou tematikou, zřejmě z první poloviny 14. století. Malby se uchovala díky zabílení v 16. století a zřejmě byla součástí reprezentativního sálu někdejšího gotického paláce. Někdejší gotické klenby byly strženy při barokní úpravě. V českém prostředí je rozsah, krása i zachovalost naprostým unikátem. Vzhledem k vysoké úrovni lze předpokládat, že objednatelem musel být nejen bohatý, ale i vysoce postavený muž. Dle předpokladu R. Štěpána zřejmě moravský komorník Bernard z Kunštátu.  

 Že je hrad je srdcovou záležitostí pana kastelána, nám vlatně bylo jasné od chvíle, kdy jsme kráčeli nově upraveným parkem nahoru, a to jsme netušili, jaký poklad nás uvnitř čeká. Mimochodem archeologické práce a odhalování nejstarších stavebních částí hradu je stále na pochodu. Závěrem jsme ještě pohlédli do středověké studny – další připravovaná bomba prohlídkového okruhu. Vřele doporučujeme!

Letovice ve středověku patřily k relativně rozvinutým městským celkům, což dokládá nejen vyspělá architektura kostela, ale také založení nového soukenického městečka, pozdějšího Nového města, tedy řemeslnické čtvrti, jejíž domky byly soustředné kolem nevelkého obdélného náměstíčka.Těžkou ranou pro Letovice byla třicetiletá válka, oživení přišlo až s postavením nové císařské silnice na počátku 18. století. V polovině 18. století byl mezi městem a zámkem založen klášter, po polovině 18. století tu vznikla plátenická manufaktura.

Hrad byl založen Heřmanem z Letovic kolem roku 1250 a vystavěn na místě, kde stávala dřevohlinitá tvrz. Jednalo se o velmi výhodné místo na vysokém ostrohu nad brodem přes řeku Svitavu při trstěnické stezce. 

Dvoulodní kostel sv. Prokopa byl postaven v poslední čtvrtině 14. století pány z Ronova, což potvrzují dochované erby. Je jedním z nejvýraznějších příkladů vrcholně gotické architektury na Moravě. 

Vísky – kostel sv. Michala (první čtvrtina 13. století) s dochovaným románským trojoknem

Svojanov patří k našim nejstarším hradům. V písemných pramenech je poprvé připomínán roku 1287 ve Zbraslavské kronice. Jeho založení souvisí se zakládáním královských měst podél trstěnické stezky v 60. letech 13. století Přemyslem Otakarem II. Po jeho smrti na Moravském poli roku 1278 připadl hrad společně s celým panstvím jeho ženě, tedy vdově Kunhutě, která na Svojanově nějakou dobu pobývala a později hrad zastavila Vítkovci Závišovi z Falkenštejna, který se stal jejím milencem a nakonec i manželem. Po smrti Kunhuty, která zemřela několik měsíců po svatbě, na svojanovském hradě trvale žil Záviš se svou druhou ženou Alžbětou, dcerou uherského krále Ladislava. Trvalo to do roku 1290, kdy byl obviněn z úkladů proti králi a pod hradem Hluboká popraven. Následně byl Svojanov připojen ke statkům české koruny. Karel IV. jej zařadil mezi nezcizitelné hrady, které nesmějí být zastavovány. V současné době je hrad zpřístupněn veřejnosti. V části prostor je expozice o dějinách hradu, dále jsou tu místnosti zařízené ve stylu 19. století, v nejstarší části hradu – sklepení – je mučírna, je možné si prohlédnout dům zbrojnošů dochovaný v autentické podobě z 15. století nebo vystoupat na hradební ochozy a vrchol břitové věže.

Kostel ve Starém Svojanově je zasvěcen sv. Mikuláši. Postaven byl krátce po založení města Poličky, tedy někdy po roce 1265. Ve druhé polovině 14. století byl výrazně přestavěn a nově omítnut. Až do 17. století tu byli pohřbíváni majitelé panství. V letech 1680 – 1682 byl barokně přestavěn. V letech 1810-1811 byla stržena dřevěná věž i krov a byla položena nová střecha. Byla také vybudována nová kruchta s varhanami. Kostel je proslavený zejména svými nástěnnými malbami velmi vysoké umělecké úrovně.

Hlásnice u Svojanova - torzo klášterního kostela, který založila Kunhuta, vdova po Přemyslu Otakarovi II. Kunhuta totiž pobývala na hradě Svojanov se svým ochráncem, později druhým manželem Závišem z Falkenštejna. Onemocněla tuberkulózou a než roku 1285 zemřela, podle místní ústní tradice založila údajně pod dnešní Hlásnicí klášter panen Magdalenitek s kostelem sv. Máří Magdalény. Není známo, zda šlo o projev její zbožnosti nebo tu chtěla být uložena k poslednímu odpočinku. Klášter sloužil svému účelu až do husitských válek, kdy byl vyrabován polními vojsky. Zůstal stát jen poškozený klášterní kostel, z něhož zůstal stát relativně nepoškozený presbytář, jenž se posléze stal útočištěm poustevníků. Roku 1653 byl kostel opraven a byly u něho postaveny malé lázně. Roku 1786 byl kostel zrušen a společně s tím zanikla poustevna i lázně. Gotická loď je postavena z lomové žuly a není omítnuta. Stavební prvky prozrazují gotický původ. K lodi přiléhá presbytář s malým okénkem.