Opevnění
Celková délka hradeb byla cca 1170 metrů. Cílem jejich výstavby byla nejen ochrana před nepřáteli, ale díky blízkosti vodních toků také před povodněmi. Proto v místech, kde velká voda hrozila, mají hradby hlubší základ, a východní strana obrácená k Berounce je mírně zaoblená. U paty jsou zdi silné kolem dvou metrů, postupně se zužovaly, takže u koruny dosahovala síla zdiva jen kolem jednoho metru. Hradba byla zakončena ochozem pro obránce a cimbuřím. Ke zvýšení obranyschopnosti přispívaly také hranolové, dovnitř otevřené bašty, které byly o přibližně dva metry vyšší než samotná hradební zeď. Z původních 37 bašt se jich do dnešní doby dochovalo dvacet, i když některé z nich jsou v torzálním stavu. Tuto vnitřní hradbu doplňovala parkánová zeď postavená ve vzdálenosti 8 – 9 metrů vně hradby a vodní příkop široký 12 – 17 metrů a hluboký pět až osm metrů. Koncem 15. století se opevnění opravovalo a doplňovalo.
Na západní a severní straně dosahovala hradba výšky kolem devíti metrů (tady hrozilo větší nebezpeční napadení nepřítelem), na východní a jižní straně, podél řek, byla hradba vysoká jen 6 – 6,5 metru. Základním stavebním materiálem byly pískovec a křemenec pocházející z lomů severozápadně od města.
Přístup do města vedl dvěma dodnes dochovanými branami postavenými na počátku 14. století. Na východní straně stojí Dolní, jinak zvaná Pražská brána, na západní straně Horní, jinak Plzeňská brána. Zemská stezka vedla od východu Pražskou branou přes náměstí k bráně Plzeňské a dále na západ. Brány jsou nejstaršími dochovanými částmi opevnění. Mají podobu hranolových věží, v přízemí je valeně zaklenutý průjezd, nad ním dvě patra a v minulosti byly zakončeny ochozem s cimbuřím, který zanikl. Ve všech patrech byla vždy jedna klenutá místnost. Na vnější straně obou bran je vysoká slepá arkáda s drážkami po stranách pro spouštění padací mříže. Kromě ní se brány uzavíraly dvoukřídlými vraty. Zachovány jsou i původní středověké vnější a vnitřní hrotitě klenuté portály obou bran. Na portálech Horní a Dolní brány opakovaně najdeme stejnou kamenickou značku. Kromě těchto dvou hlavních bran byly jak na severní, tak na jižní straně malé fortny chráněné baštami.
Ve druhé polovině 15. století bylo opevnění města přestavováno. Týkalo se to bašt i velkých úseků hlavní vnitřní hradby, obě brány byly doplněny o čtvercová předbraní, upraveny byly také obě fortny, tedy Česká na jižní a Německá na severní straně města. Při přestavbě opevnění byla chráněna hradbami i předměstí. Na západní straně před Plzeňskou branou bylo Hořejší předměstí obehnané jednoduchou zdí se střílnami a uzavřené Kaceřovskou branou. Malé předměstí před Pražskou branou označované jako Dolejší bylo přístupné dvěma branami, do Rybářského i Hrnčířského předměstí na se vcházelo vždy jednou branou a přes Kuřátkovskou předsunutou bránu se vycházelo z jižního předměstí směrem k Tetínu. V okolí města byly na strategicky důležitých místech vybudovány předsunuté bašty, bašta na vrcholu Městské hory byla navíc ještě chráněna vlastní hradbou se střílnami a příkopem. Existence opevnění se odrazila v názvech řady ulic, možno uvést Hradební, Hornohradební, Dolnohradební, Na Parkáně, Na Příkopě či V Pražské bráně.
