Děkanský kostel
sv. Petra a Pavla se začal stavět koncem 13. století. V letech 1280–1300, byl vystavěn presbytář přiložený k jižní straně staršího románského kostela sv. Michala. Ten dnes slouží jako sakristie kostela a jde tedy o nejstarší část sakrální stavby. Kostel sv. Michala byl nevelký, loď byla postavena na obdélném půdorysu (vnitřní šířka lodi byla jen 4,4 m) a zakončena apsidou zaklenutou konchou. Z původní románské stavby se do dnešní doby kromě zdiva zachovala věž při západní straně lodi včetně zvonového patra (v něm je ze čtyř sdružených románských okének původní jen jedno, tři byla při regotizaci kostela nahrazena novými), široký oblouk, kterým se v prvním patře věže otevírala do lodi panská tribuna a románský portálek vedoucí z presbytáře do sakristie. Kostel sv. Michala dlouhou dobu sloužil jako farní kostel nově založeného města.
Pětiboce ukončený presbytář sklenutý dvěma poli křížové klenby, v závěru uzavřený paprsčitě, byl dokončen nejspíše před koncem 13. století. Na severovýchodní straně presbytáře je dochován sanktuář s jednoduchým kamenným ostěním. Zdi presbytáře byly nepochybně zdobeny nástěnnými malbami, z nichž původní je hlava sv. Kryštofa (postava se nedochovala) pod klenbou v jeho severní části. Hlava sv. Kryštofa pochází nejspíše z konce 13. století, tedy z doby výstavby presbytáře. V severní boční lodi, na původní stěně románského kostelíka sv. Michala, je dochované torzo nástěnné malby Ukřižování bez postavy Panny Marie, která vznikla ve 20.–30. letech 15. století.
Kolem poloviny 14. století bylo postaveno trojlodí a kaple zasvěcená původně Panně Marii (dnes kaple sv. Anny). Od druhé poloviny 14. století byl interiér kostela doplňován oltáři a dalším mobiliářem. Roku 1362 je v písemných dokumentech uveden oltář sv. Kateřiny, roku 1387 oltář sv. Zikmunda, roku 1389 oltář sv. Mikuláše, roku 1390 oltář sv. Leonarda, Felixe a Adaukta, roku 1404 oltář sv. Kříže a roku 1405 oltář sv. Apoštolů Petra a Pavla. Z původního trojlodí dodnes stojí obvodové zdivo, původní jsou také okna s kružbami a jižní portál, ale klenby a arkády jsou mladší.
Kolem roku 1400 byl položen základ věže u jižní strany presbytáře, ale vlastní výstavba probíhala až v letech 1491(4?)–1506. V podvěží je kaple zaklenutá křížovou žebrovou klenbou. Při jižní straně věže bylo vystavěno válcové šnekové schodiště.
K větším přestavbám kostela došlo po dvou požárech. Po roce 1452 byl opraven a rozšířen o severní přístavbu, po požáru roku 1522 následovala pozdně gotická přestavba, která probíhala v letech 1537–1539. Týkala se hlavně halového trojlodí, které bylo nově zaklenuto na šest nových osmibokých pilířů. V hlavní lodi je klenba síťová, v bočních lodích křížová. V té době byla do západní části kostela vestavěna kruchta nesená třemi pilíři (na jižním je letopočet 1538) a byl doplněn západní portál s letopočtem počátku obnovy kostela roku 1537 v nápisovém poli v nadpraží. Letopočet 1539 nalezneme na klenbě trojlodí. V této době získal kostel stanovou střechu. Roku 1841 střechy kostela shořely a posléze byly nahrazeny novými.
V následujících staletích docházelo jen k malým dílčím úpravám. V letech 1908–1911 byl kostel regotizován v rámci stavebních prací, které vedl Kamil Hilbert. Kladem bylo, že byly odstraněny stávající střešní konstrukce a byla obnovena stanová střecha, čímž kostel získal svoji charakteristickou siluetu. Negativní stránkou obnovy bylo plošné odstranění omítek. Poškozené části zdiva byly přezděny a degradované části okenních ostění a kružeb byly nahrazeny novými z hořického pískovce.
Nejstaršími částmi mobiliáře jsou dřevěná socha Madony z počátku 16. století, renesanční kamenná kropenka a cínová křtitelnice z roku 1524, v sakristii se nachází figurální rytý Jistislavův náhrobek z první poloviny 13. století.
