Církevní objekty

Arciděkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie má podobu trojlodní baziliky. O jeho výstavbě se nedochovaly žádné písemné zprávy. Předpokládá se, že jeho stavba byla zahájena před polovinou 14. století v prostoru staršího hradu. Písemně je poprvé doložen roku 1349, kdy již alespoň zčásti existoval. Dostavěn byl pravděpodobně až koncem 14. století; víme, že v té době tu působili řemeslníci z pražské dvorské huti. V dalších stoletích byl několikrát opravován, zejména v 16. a 18. století. V letech 1857–1879 byl regotizován. Práce probíhaly pod vedením architekta Františka Schmoranze; v té době kostel získal současné hlavní průčelí, byly upraveny věže a také interiér kostela. Zachovány zůstaly původní gotické klenby lodí, předsíně a sakristie, kružby v oknech jsou novodobé. V exteriéru při vchodu do předsíně na severní straně presbytáře je zazděn fragment pozdně gotického ostění s tordovaným sloupkem a slepým kružbovým panelem; jde pravděpodobně o součást bývalého tabernáklu vytesaného v letech 1507–1512. Ze středověku se dochovaly některé části mobiliáře. V jižní lodi je umístěna pozdně gotická archa z roku 1527; středový výjev Nanebevzetí Panny Marie napovídá, že se možná jedná o hlavní oltář, který byl původně umístěn v presbytáři. Součástí tohoto oltáře byla dvě křídla, která jsou v současnosti zavěšena samostatně v severní lodi kostela.  V severní lodi je malovaný křídlový oltář Panny Marie, sv. Barbory a sv. Kateřiny od Mistra královéhradeckého oltáře z doby před rokem 1500, který sem byl přenesen z kostela sv. Kříže. V jižní lodi je malované oltářní křídlo se sv. Jáchymem a Madonou z roku 1527. Gotického původu je také kamenná kazatelna z druhé poloviny 15. století zdobená erby a kružbovými motivy a sanktuář v presbytáři. V presbytáři se nachází také cínová křtitelnice s bohatými figurálními reliéfy apoštolů a Kalvárie z roku 1462, která pochází pravděpodobně z dílny Ondřeje Ptáčka z Kutné Hory. V severní věži jsou zavěšeny dva gotické zvony, sv. Dominik a sv. Vavřinec. Ostatní části mobiliáře jsou mladší. Dřevo krovu nad presbytářem je na základě dendrochronologického průzkumu datováno do roku 1338, bylo tedy smýceno krátce po požáru hradu.

Kostel sv. Michaela na Novém městě byl postaven v letech 1519-1521. Koncem 18. století byl opravován, v 50. letech 19. století byl pod vedením architekta Františka Schmoranze regotizován. Poslední stavební úpravy byly provedeny v letech 1914–1916 za účasti pardubického stavitele B. Dvořáka. Z doby výstavby kostela se dochovaly klenby v lodi i presbytáři, západní portál, kružby v oknech, krov a dvě oltářní menzy (na jedné z nich je vytesán nápis ANNO DOMINI 1521). Většina mobiliáře pochází ze 17. nebo 18. století, ale zajímavá je figurální sklomalba z první poloviny 16. století v okně na severní straně a zvon ve věži ulitý roku 1521. V obvodových zdech kostela je vsazeno několik desítek renesančních i mladších náhrobků či jejich fragmentů, v mnoha případech figurálních. Hřbitov rozkládající se kolem kostela, na němž bylo pohřbeno několik tisíc chrudimských obyvatel, byl roku 1881 zrušen a roku 1894 přeměněn na park.

Kostel sv. Kateřiny na Kateřinském předměstí se nachází na nároží Husovy a Havlíčkovy ulice. Presbytář byl postaven kolem roku 1470 pravděpodobně na základech starší svatyně ze druhé poloviny 14. století, trojlodí bylo vystavěno v letech 1514–1536. Portály a kruchta z roku 1536 jsou patrně dílem chrudimského mistra J. Hanzara, jak dokládá nápis na empoře. Roku 1850 kostel vyhořel včetně dvojité stanové střechy, v 80. letech 19. století byl opraven pod vedením architekta Františka Schmoranze. Z doby výstavby kostela se dodnes dochovaly zajímavé goticko – renesanční portály na jižní a západní a severní straně lodi, okna s plaménkovými kružbami a křížové klenby v trojlodí i presbytáři. Svorníky jsou zdobené znaky cechů soukeníků, řezníků nebo tesařů, které se finančně podílely na přestavbě kostela v první polovině 16. století.  Kamenné zábradlí kruchty i obvodové zdivo západní části lodi zdobí reliéfní výplně s poprsími proroků a evangelistů z roku 1536. Na severní straně presbytáře se nachází bohatě zdobený sanktuář s původními kovovými dvířky. Nejcennější součástí mobiliáře je malovaný čtyřdílný křídlový oltář se dvěma anděly uprostřed, který byl zřejmě původně hlavním oltářem. Vznikl kolem roku 1500 v dílně Mistra královéhradeckého oltáře. Ostatní mobiliář pochází ze 17. – 19. století.

Jednolodní hřbitovní kostel Povýšení sv. Kříže za ulicí V. Nejedlého za železniční tratí je středověkého původu. Má románský základ, což ukázal archeologický výzkum pohřebiště, které se nacházelo kolem kostela. Jedná se o nejstarší chrudimský kostel, který stával mimo hradiště. Později byl třikrát upravován, nejprve pozdně goticky, poté v 70. letech 17. století barokně a nakonec v 60. a 70. letech 19. století, kdy prošel regotizací pod vedením architekta Františka Schmoranze. K severní straně lodi přiléhá kamenná venkovní kazatelna, do obvodových zdí je zazděno přibližně dvacet náhrobků nebo jejich fragmentů, nejstarší jsou renesanční. Ve hřbitovní zdi je z venkovní strany od urnového háje zazděn pozdně gotický profilovaný portál, fragment pozdně gotických božích muk s baldachýnem a středovým reliéfem Ukřižování a dva náhrobky s nečitelnými nápisy, pravděpodobně z doby pozdní gotiky. Na severní straně presbytáře je dochován pozdně gotický sanktuář s vimperkem zdobeným kružbovými motivy, fiálami a kraby.