Opevnění města

Jeho výstavba byla zahájena ihned po založení města, o čemž svědčí dochovaná Dolní (Pražská) brána stojící při východní straně městské hradby postavená v 70. letech 13. století. Brána má podobu mohutné hranolové věže a její vnější portál připomíná portál hradu v Horšovském Týně, takže je snad možné se domnívat, že jediná dochovaná domažlická brána je dílem stavební huti, která působila i v Horšovském Týně. Ve třech nárožích byly postaveny válcové věže, čtvrté nároží střežil hrad. Po celém obvodu zesilovaly hradby tehdy obvyklé půlkruhové, dovnitř uzavřené věže, postavené asi ve třicetimetrovém rozestupu, jichž bylo více než dvacet. Věže byly propojeny ochozy s cimbuřím, jež bylo později kryto stříškami. Ve vzdálenosti asi sedmi metrů obklopovala tuto hradbu ještě nižší parkánová zeď postavená zřejmě až v 15. století, která byla zesílena nízkými čtverhrannými baštami. Také tento pás hradeb byl chráněn krytým ochozem. Před parkánovou zídkou byl příkop široký kolem 18 – 20 metrů, který byl chráněn valem, po jehož vrcholu procházela zeď. Město tedy bylo chráněno hradbami, příkopem, který byl místy zavodněn, a mohutným valem. Současně s opevněním byly zbudovány i tři brány. Kromě dochované Dolní brány stávala na západní straně města Horní brána, která je v písemných pramenech doložená v letech 1287 – 1288;  zbořena byla ve 20. letech 19. století. Na severní straně se nacházela Týnská brána podobná bráně Dolní, jíž se vstupovalo do města ze severu od Horšovského Týna. V 18. století a na počátku 19. století byla příležitostně využívána jako šatlava, po roce 1830 bylo vězení přemístěno do hradu, brána ztratila využití a byla navržena k demolici, k níž došlo v letech 1836 - 1837. Od konce 18. století a zejména v 19. století byly hradby postupně bořeny, takže do dnešních dnů se dochovaly jen jejich malé zbytky ve dvorcích některých domů a na jižní straně města renesančně – barokní branka přestavěná v 19. století, dnes patrový průchozí dům s atikovým pásem a volutovým štítem.