Sakrální stavby
Dokonce již na území původní předměstské vsi (ves Klatov) existovaly sakrální stavby. Všechny jsou dobře patrné na Willenbergově vedutě města z roku 1602, na níž je zachyceno mj. Pražské předměstí. Rozeznáváme na něm románskou rotundu sv. Jiří (později sv. Vojtěcha), postavenou snad ve druhé polovině 12. století. V její blízkosti stál kostel sv. Jakuba, vystavěný snad v první polovině 13. století, který sloužil jako farní kostel pro obyvatele Klatova a okolí. Sousední kostel sv. Michala nechali postavit roku 1380 klatovští měšťané jako nový hřbitovní kostel. Tyto významné sakrální památky se nacházely na severním okraji Pražského předměstí. Rotunda stávala do roku 1783 na svatojakubském (městském) hřbitově. Ve sklepě pod rotundou byl v 18. století skladován střelný prach, a když byla rotunda 29. června roku 1783 zapálena bleskem, došlo k výbuchu prachu, v jehož důsledku byla zničena jak románská rotunda, tak kostel sv. Jakuba. Další významnou sakrální stavbou v tomto prostoru byl (lokací druhý) dominikánský klášter s kostelem, který byl zasvěcen sv. Vavřinci. Klášter byl postupně stavěn od přelomu 13. a 14. století mezi původní vsí a nově vzniklým městem. Tento původní klášter neexistuje, neboť jej roku 1419 vyplenili husité. Později bylo někdejší klášteřiště zastavěno blokem domů. Podle kláštera bylo pojmenováno celé předměstí (označení Pražské je výrazně mladší), a také severní městská brána.
Poslední středověkou sakrální stavbou nacházející se mimo mladší město, byl malý kostelík sv. Martina postavený na západním svahu Klatovské hůrky ve druhé polovině 12. století, který byl později nahrazen stavbou velkého barokního kostela; jeho pozůstatkem je budova stojící u hřbitovní zdi severně od kostela.
Mezi nejvýznamnější středověké stavby nově založeného města patřil farní kostel Narození Panny Marie a dominikánský klášter.Pro farní kostel byl vyčleněn prostor při východní městské hradbě, první dominikánský klášter byl založen v jihovýchodním rohu města, rovněž při městské hradbě.
Farní kostel Narození Panny Marie tvořil jeden celek společně s farou, školou, kaplí sv. Michala s kostnicí, kaplanským domkem a hřbitovem, který byl obklopen zdí. Se stavbou farního kostela se započalo nepochybně ihned po založení města, ale byl několikrát přestavován. Raně gotický kostel je částečně dochován ve zdivu dnešního kostela. Původní presbytář byl až do rozšíření kostela počátkem 15. století mnohem menší. Se stavbou dnešního kostela se začalo koncem 14. století, presbytář byl postaven kolem roku 1410, v první čtvrtině 15. století byla stavba, snad pod vedením mistra Linharta z Aldebergu, dokončena. Stavebními úpravami kostel samozřejmě procházel i v dalších staletích, v letech 1550 – 1560 byla mistrem Antonínem zaklenuta loď, ve druhé polovině 17. století bylo zbarokizované západní průčelí kostela, počátkem 20. století prošel kostel regotizací pod vedením architekta J. Fanty. Jde o síňové trojlodí s nepatrně převýšenou střední lodí a pětiboce ukončeným presbytářem se dvěma postranními křídly a krátkou příčnou lodí v šíři kostela.
Pro stavbu prvního dominikánského kláštera byl vyčleněn prostor v jihovýchodním rohu hradeb. Nejspíše ihned poté se začal stavět protáhlý vysoký chór kostela, na který měla navazovat chrámová loď, k jejíž výstavbě nejspíše nedošlo. Klášterní budovy byly postaveny ze dřeva. V této podobě tu klášter fungoval asi třicet let, poté byl přemístěn na severní předměstí zvané podle něho Klášterské. Dřevěné budovy konventu byly strženy nejspíše velmi brzy po odchodu mnichů z kláštera, a přestože kamenný chór tu stál až do 17. století, byla část prostoru klášteřiště postupně zastavována měšťanskými domy. O důvodech, které byly příčinou přesunutí kláštera z města na neobvyklé místo na předměstí, je možné jen spekulovat. Možná to byla blízkost farního kostela a jejich vzájemná konkurence. Důvodem mohly být i majetkové spory ohledně pozemků nebo také možnost získat pro klášter mnohem větší pozemkový areál, byť na předměstí. Nový kamenný chór byl postaven na přelomu 13. a 14. století, snad jižně od něho byl postupně budován konvent, s výstavbou lodi kostela se začalo kolem poloviny 14. století. Koncem července nebo v první polovině srpna roku 1419 byly klášterní budovy dominikánů na předměstí husity vypáleny a zničeny, mnozí dominikáni i jiní další obyvatelé v nich byli zabiti a upáleni a zbylí dominikáni byli z města vyhnáni. Roku 1622 byl prostor někdejšího prvního středověkého klášteřiště ve městě dominikánům vrácen. Ti přestavěli torzo původního klášterního kostela na kapli sv. Doroty a před polovinou 17. století začali stavět nový konvent. Tyto stavby byly zničeny požárem roku 1689. Roku 1694 se začalo s výstavbou nového klášterního areálu, včetně kostela sv. Vavřince, která se protáhla do 18. století. Klášter byl zrušen Josefem II., část konventu byla téměř sto let (1812 – 1908) využívána jako gymnázium. Dnes slouží někdejší klášterní kostel sv. Vavřince jako výstavní galerie.
