Listina krále Václava II.

My, Václav, z Boží milosti král český a markrabí moravský, na vědomí přítomným a paměť budoucím známo činíme, že Jindřich (Heinricus), rychtář města Litovle (Luthouie), syn Bedřicha (Friderici), kdysi rychtáře olomouckého, s dostatečným a spolehlivým svědectvím svých spoluměšťanů prokázal, že Jindřich (Heinricus) řečený Epich, jeho strýc, kdysi zakladatel a rychtář výše řečeného města Litovle, na základě původního věnování našeho otce, pana Otakara, slavného krále českého blahé paměti, držel a vlastnil rychtu města Litovle i s jejími statky a příslušenstvím, jež jsou níže popsány. Toto jsou statky, jež k této rychtě v Litovli přísluší, totiž mýto, jež je v tom městě Litovli, rybáři tamtéž, jeden dům, dva lány v Července (in Swarczpach) a dva lány z druhé strany města, zakoupené na nekrálovském zboží, zahrady na Starém Městě (in antiqua ciuitate), jedna lázeň, dva masné krámy, dva stoly, na nichž se prodává chléb, a dvůr, jemuž se lidově říká Kuttelhof (Kwtelhof, jatečný dvůr), v němž se poráží dobytek, což vše starý rychtář při výše řečené rychtě svobodně držel beze všech daní a dávek. Onen Jindřich, rychtář litovelský, před námi prohlásil, že jeho výše řečený strýc svého času z jisté příčiny a potřeby odprodal z příslušenství rychty čtyři lány, mlýn, dům, lázeň, masné a chlebové krámy a dvůr Kuttelhof  a řečené zboží tak přenesl dědičně na jiné držitele, čímž bylo způsobeno jemu i rychtě města Litovle mnoho škody, a žádal nás proto, abychom se vší naší vážností a důstojností znovu potvrdili věnování našeho otce a svobodnou držbu výše řečeného zboží danou jeho strýci a rychtě města Litovle, kteréžto věnování a svobody přísežní a měšťané litovelští chvályhodně a dostatečně osvědčili. Řečený rychtář nás rovněž požádal, abychom vyjádřili svůj souhlas s tím, aby všechny statky, které jeho strýc svého času od výše řečené rychty města Litovle prodal a jakýmkoliv způsobem převedl na jiné držitele, mohl pro sebe a své dědice k uvedené rychtě svými penězi zpět zakoupit. My tedy výše řečenému Jindřichovi, rychtáři litovelskému, nakloněni jeho pokorným prosbám, znovu z naší obzvláštní milosti potvrzujeme věnování a svobody, jež byly dány naším otcem blahé paměti rychtě města Litovle, na základě svědectví přísežných a měšťanů tohoto města, a přejeme si, aby řečený Jindřich, rychtář výše řečeného města Litovle a jeho dědici tuto rychtu města Litovle s veškerým uvedeným příslušenstvím, poté co jimi bude zakoupeno, navždy a svobodně vlastnili. Výše řečenému Jindřichovi, rychtáři litovelskému, povolujeme, aby vše, co jeho výše řečený strýc od uvedené rychty prodal a zcizil, svými vlastními penězi znovu odkoupil a spolu se svými dědici na věčné časy svobodně držel beze všech překážek, jen s tou výjimkou, aby nám onen Jindřich a jeho dědicové z této rychty města Litovle s výše uvedeným veškerým příslušenstvím každoročně odváděli činži ve výši jedné hřivny zlata nebo deseti hřiven čistého stříbra. Pro případ, že by řečený Jindřich, rychtář litovelský, nebyl schopen odkoupit zpět mlýn připojený k rychtě, povolujeme mu, aby si postavil jiný mlýn, kde by se mu zlíbilo, bez újmy městu. Na potvrzení čehož osvědčujeme toto privilegium výše řečenému rychtáři Jindřichovi a jeho dědicům přivěšením naší pečeti. Dáno u Olomouce rukou magistra Jana, probošta žateckého, protonotáře moravského. Léta Páně 1287, o třetích Idách měsíce října.