Církevní stavby

Farní kostel. Ihned po založení města se nepochybně začal budovat farní kostel, který byl do poloviny 14. století zasvěcen Povýšení sv. Kříže. Původně byl obklopen hřbitovem. Před polovinou 14. století bylo město včetně kostela těžce poškozeno požáry a kostel byl poté následně opravován a přestavěn. Tyto práce probíhaly po dobu několika desetiletí. Od 80. let 14. století je kostel nově zasvěcen sv. Mikuláši. Nově budovaný kostel byl postaven na větším půdorysu a v souvislosti s tím došlo roku 1417 i ke zvětšení plochy hřbitova. Nejstarší dochovanou částí kostela je dnes spodní část mohutné věže, která je jediným pozůstatkem gotického předhusitského kostela. V této části kostela býval byt hlásného a městská pokladnice. Roku 1517 byl těžce poškozen požárem a jednou z priorit města byla jeho obnova, protože kromě zničené střechy se propadly i klenby. Relativně nepoškozena zůstala věž s místností v patře, v níž byly uloženy městské archiválie; dubové truhly, v nichž byly uloženy, jsou zachovány dodnes. Po požáru bylo rozhodnuto, že loď kostela bude postavena nově. Jednání o stavbě kostela se protahovala, složitým způsobem byl vybírán stavitel, takže základní kámen byl položen až v dubnu roku 1520. Autorem projektu na stavbu kostela sv. Mikuláše byl nepochybně královský stavitel Benedikt Ried, který je v Lounech také pohřben. Svědčí o tom nejen nepočetné písemné zprávy, ale především celková koncepce stavby a také skutečnost, že v lounském kostele našel tento stavitel místo svého posledního odpočinku. Konečné podoby a dokončení stavby kostela se bohužel Benedikt Ried nedočkal, protože zemřel několik let před ukončením stavby. Některé práce, jako byla výstavba kruchty, jejíž poprsnice je zdobena slepými pozdně gotickými kružbami, nebo zhotovení kazatelny, byly dohotoveny po jeho smrti. Kostel sv. Mikuláše má podobu síňového trojlodí, které je sklenuto na šest osmibokých pilířů. Předsíň na jižní straně je zaklenuta síťovou žebrovou klenbou s přetínanými žebry, vlastní trojlodí je zaklenuto jednotnou krouženou žebrovou klenbou s přetínanými žebry. Nad kruchtou je dochovaný visutý pozdně gotický svorník. Z původního mobiliáře se dochovala cínová křtitelnice z roku 1518, která je dílem Václava Klatovského, a dále kazatelna a náhrobek Jana Hrušky z Března. Kostel je zajímavý zejména díky svým třem stanovým střechám, které jsou dnes v Čechách vzácné. Stanovou střechu použil Benedikt Ried při svých stavbách třikrát: kromě Loun to byl také chrám sv. Barbory v Kutné Hoře a královský palác na Pražském hradě. Na přelomu 19. a 20. století byl kostel dvakrát opravován, v letech 1885 – 1892 to bylo pod vedením architekta Josefa Mockera a v letech 1898 – 1902 pod vedením Kamila Hilberta.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Mikul%C3%A1%C5%A1e_(Louny) 

Prostor pro stavbu kláštera dominikánů byl vyměřen lokátorem hned při založení města na jeho východní straně, u východní městské brány. Klášterní budovy byly zapojeny do městských hradeb. Dominantou klášterního areálu byl kostel zasvěcený tradičně Panně Marii, který byl později doplněn o kapli sv. Maří Magdaleny a kapli sv. Barbory, která přiléhala přímo k městské bráně. Podobu lounského klášterního kostela neznáme, ale podle analogií s klášterními kostely v jiných městech se snad lze domnívat, že sestával z dlouhého chóru, k němuž přiléhala široká loď pro větší počet věřících. Po předchozích sporech s faráři hlavního městského kostela, pro něž byl tento žebravý řád konkurencí, se dominikáni dostali do výrazně složitějšího a těžšího postavení ve druhém desetiletí 15. století v radikalizovaném městě. Někdy ve druhé polovině tohoto desetiletí město opustili, roku 1418 je klášterní areál v písemných pramenech popsán jako „klášter kdysi bratří kazatelů“. Klášter dominikánů v Lounech tak patřil k prvním vypleněným klášterům v Čechách. Areál bývalého dominikánského kláštera se rozkládal mezi dnešními ulicemi Klášterní a Bezejmennou a na severní straně přiléhal k hradbám. Do dnešní doby se v Klášterní ulici dochoval opěrák, který bývá považován za součást někdejšího kláštera. Někteří badatelé se ale domnívají, že jde o stavební prvek pocházející až z pohusitské doby, kdy se někdejší klášteřiště začalo zastavovat měšťanskými domy. Nezpochybnitelným pozůstatkem klášterního kostela Panny Marie je klenební přípora, která byla nalezena při rekonstrukci domu čp. 79  Pražské ulici a dosahovala do výše druhého podlaží.

Kromě dominikánského řádu byl ve městě přítomen řád kajícných sester sv. Maří Magdaleny zvaných též magdalenitky, které v té době kromě Prahy působily také v Zahořanech u Mostu. Do Loun přišly řádové sestry krátce před rokem 1331, kdy pražský biskup Jan z Dražic potvrdil bohatému lounskému rychtáři Bérovi nadaci tomuto klášteru, jíž představovala část vsi Dobroměřice. Cílem založení kláštera bylo pro Béra zajištění spásy duše své i svých příbuzných. Klášter s kostelem, který byl zasvěcen sv. Maří Magdaleně a sv. Anně, byl postaven za hradbami města, uprostřed luk a polí na levém břehu Ohře, při cestě z Loun do Dobroměřic. Roku 1335 Bér se souhlasem panovníka, který sám daroval klášteru tři lány polí v Dobroměřicích, rozšířil jmění kláštera o další dvě vsi Oblík a Nečichy a části vsí Rané a Trhlav (která později zanikla). Stavba klášterního areálu pokračovala pomalu, ale předpokládá se, že v 70. letech 14. století byla dokončena. Přesná podoba kláštera není známa, z roku 1376 se dochovala zpráva, díky níž víme, že kromě klášterního kostela existovala v areálu také zimní a letní jídelna, která byla využívána rovněž jako kapitulní síň. Řádové se sestry se věnovaly zejména charitativní činnosti, jejich klášter byl označován také jako špitál. Pečovaly o staré a nemocné obyvatele města včetně zchudlých členů Bérova rodu. Díky tomu se nedostávaly do sporů s místní farností, ale i přesto řádové sestry během husitských bouří klášter opustily a ten krátce poté podlehl zkáze. Podle dobových zpráv konšelé, kteří patřili k jeho patronům, klášter zabrali a následně byl klášter vyloupen a rozbořen; hlavním cílem bylo zřejmě získat pro město klášterní majetek včetně vsí.

Kostel Panny Marie označovaný též jako kostel Matky Boží, původně obklopený hřbitovem, byl na Pražském předměstí budován v letech 1491 - 1493, tedy v době, kdy se stavebně rychle rozrůstala všechna tři předměstí. Jeho správu zajišťovali kněží z městské fary. Jedná se o pozdně gotický jednolodní kostel s presbytářem na půdorysu nepravidelného pětiúhelníku, doplněný o sanktusníkovou věžičku, s mohutnou hranolovou věží před západním průčelím. Presbytář je zaklenut paprsčitou žebrovou klenbou, loď jedním polem křížové žebrové klenby. V lodi kostela jsou zajímavé konzoly žeber hlavní lodi, které jsou zdobeny maskarony a rostlinnými motivy. Počátkem 17. století byla přistavěna věž, roku 1874 schodiště. Roku 1931 byl opraven pod vedením architekta K. Hilberta. V této podobě se kostel dochoval dodnes.

Roku 1459 byl na Žateckém předměstí postaven na příkaz Jiřího z Poděbrad nedaleko mostu nový špitál, který nahradil starší špitál zřízený v první polovině 15. století na troskách kláštera magdalenitek; ten byl ale poškozován opakovanými povodněmi. Tato prostá svatba s polygonálním závěrem stála ve městě do počátku 19. století.

Kostel sv. Petra a Pavla na Žateckém předměstí je původně románskou stavbou a je tedy nejstarší dochovanou památkou města. O stavebních dějinách kostela od doby výstavby románské svatyně až do poloviny 15. století nevíme vůbec nic. V letech 1456 – 1463 byl kostel zásadně přestavěn ve stylu pozdní gotiky. Vysoká úroveň přestavby je patrná jak z rozetového okna v západním průčelí kostela, tak z portálu, který je zdoben maskarony; jim podobné pak můžeme vidět i na triumfálním oblouku. Z doby pozdně gotické přestavby se dochovaly také kružby v oknech presbytáře. Presbytář je zaklenut jedním polem hvězdové žebrové klenby, v závěru paprsčitou žebrovou klenbou. Jeden ze svorníků je zdoben znakem města Loun, druhý svatopetrskými klíči. V lodi je trámový strop. V interiéru i exteriéru kostela je možné najít značné množství kamenických značek. Z původní románské stavby se dochovala část západního průčelí kostela po obou stranách portálu a část jižní lodi při jihozápadním nároží. Tyto části kostela jsou postaveny z kvádříkového zdiva. V současnosti je kostel veřejnosti přístupný jako lapidárium, v němž se nachází mj. také mnoho cenných náhrobníků z 15. a 16. století nebo barokních soch.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Petra_(Louny)