Kostel sv. Markéty
byl dle ústní tradice založen Přemyslem Otakarem II., ale v písemných pramenech je poprvé uveden až roku 1357. O středověkém původu kostela svědčí dnes zazděný údajně raně gotický portál, podle něhož je možné soudit, že kostel byl postaven nejspíše ve druhé polovině 13. století. Až do poloviny 18. století nemáme žádné doklady o jeho přestavbách, k nimž nepochybně došlo. Je to zřejmé i z veduty F. B. Wernera z poloviny 18. století, na níž je zachycen kostel s výrazným barokizovaným západním průčelím a lodí postavenou na obdélném půdorysu, na níž navazoval nižší presbytář se sanktusníkovou věžičkou. Roku 1792 kostel společně s mnoha domy vyhořel a během následujících dvou let byl opraven, v podstatě nově postaven v pozdně barokním slohu, s využitím staršího zdiva. K další větší novorománské přestavbě došlo v polovině 19. století pod vedením stavitele A. Turka, roku 1846 byl nově zaklenut a byla zvýšena věž. Jde o jednolodní kostel s půlkruhově uzavřeným presbytářem a hranolovou věží na jižní straně kostela. Hřbitov rozkládající se kolem kostela byl zrušen na Josefa II., obelisk stojící vně presbytáře z roku 1792 připomíná vyhořelou kostnici.
