Městský kostel

byl zasvěcen nejprve sv. Mikuláši, později sv. Michaelu archandělovi. V  písemných pramenech je doložen poprvé až roku 1384, byl však postaven již v poslední čtvrtině 13. století. Svědčí o tom tvarosloví dochovaných kamenných architektonických článků. Z této doby se dodnes zachoval tympanon vstupního portálu se slepými kružbami, rostlinným ornamentem a maskou a také křížová žebrová klenba v podvěží. Roku 1567 vyhořel až na spodní část věže a v následujících pěti letech byl nejen opraven, ale také výrazně přestavěn. Znovu poškozen byl roku 1604. Při následné opravě v prvním desetiletí 17. století byla obnovena část zřícené klenby nad emporami a horní část věže. Práce řídili stavitelé N. Andreas z Lokte a Ch. Knorr z Plavna. Roku 1636 proběhla další celková rekonstrukce kostela. Opravy v průběhu 18. století vedly k barokizaci kostela, což se týkalo zejména oken a průčelí.

Kostel má podobu trojlodí saského typu, které se vyznačuje úzkými nízkými bočními loděmi s emporami. Hlavní loď je zaklenuta síťovou žebrovou klenbou, klenba v dlouhém pětiboce uzavřeném presbytáři a v bočních lodích je hvězdová. Na jižní straně stojí mohutná hranolová, v horní části osmiboká věž, v jejímž přízemí je sakristie. Na jihovýchodním nároží trojlodí stojí kaple zaklenutá sklípkovou klenbou, na níž navazuje další kaple postavená v podobě rokokové grotty. Na severozápadním nároží barokizovaného průčelí je malá věžička. V interiéru kostela je zachováno několik renesančních náhrobků (mj. také náhrobek čtyř synů hraběte Kašpara Šlika z roku 1521), mobiliář pochází z 18. století. Na hlavním oltáři, který je dílem mramoráře A. Kampfa z roku 1752, je kromě obrazu Kladení do hrobu připisovaného Karlu Škrétovi také drobná pozdně gotická soška Madony.