Půdorys města je okrouhlý. V jeho centru leží mírně lichoběžníkové náměstí, z jehož rohů vybíhají ulice. Jednoduchá síť ulic je založena na ortogonálním schématu, ale jejich průběh je nepravidelný. Tato situace napovídá, že se jednalo o plánované jednorázové založení města. Celková rozloha města je 5,7 hektaru a Tachov se tak řadí mezi nejmenší královská města.

Hrad. Na místě dnešního zámku stával hrad, který byl postaven na starším hradišti nejspíše již v 11. století. V písemných pramenech je hradiště poprvé zmíněno roku 1126 v souvislosti s opravou jeho opevnění. Pod ním bývala stará osada. Roku 1131 na hradišti údajně Soběslav I. nechal postavit palác. V první polovině 13. století tu byl vystavěn královský hrad, který se měl stát důležitým opěrným místem na české hranici. V době vlády Přemysla Otakara II. byla postavena mohutná věž, která nebyla obytná. Základy této věže je možné si prohlédnout v rámci stálé expozice připomínající dějiny města. Počátkem 14. století na opevnění hradu navázaly městské hradby. V letech 1354 – 1367 byl tachovský hrad oblíbených místem Karla IV., který tu několikrát pobýval. Tachovský hrad ve svém zákoníku Maiestas Carolina zařadil mezi hrady nezcizitelné od královské koruny. Roku 1427 byl hrad dobyt husity a na hradě se usadila husitská posádka vedená hejtmanem Buzkem ze Smolotel. V 16. století, za Hanuše Pluha z Rabštejna, a později na Jana ml. z Lobkovic, byl hrad postupně přestavován na renesanční zámek. Na počátku třicetileté války, roku 1623, je hrad popsán v dobovém dokumentu jako zchátralý, vyloupený a neobyvatelný, v samém závěru třicetileté války byl vypálen Švédy. Koncem 17. století byl přestavěn na zámek; na těchto úpravách se zřejmě podílel Giovanni Domenico Orsi. Po požáru roku 1770 byl v letech 1787 - 1799 obnoven v klasicistním slohu. Roku 1802 bylo odstraněno torzo velké věže. Další přestavba následovala v letech 1804 – 1809, během níž byla většina středověkých objektů zbořena. V této době byl také zasypán původní hradní příkop, na jehož místě vznikl malý park. Členové rodu Windischgrätzů byli posledními majiteli zámku. Po roce 1945 byli v zámku ubytování Němci zařazení do odsunu, později byl zámek využíván jako zemědělský sklad a chátral. Stav se zhoršil natolik, že roku 1968 mělo dojít k jeho demolici. To se naštěstí nestalo a po roce 1979 byl zámek opraven pro potřeby města, své sídlo tu kromě muzea našla také lidová škola umění. V současnosti mají návštěvníci zámku možnost projít si prohlídkový okruh a seznámit se životem Windischgrätzů na zámku v 19. století. Při opravách hradu byly nalezeny románské fragmenty.