Arciděkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Postaven byl snad původně jako raně gotický. Předpokládá se, že jeho výstavba byla zahájena současně se založením města. Stavba kostela byla dokončena nejpozději do roku 1329, kdy jej Jan Lucemburský předal do správy křižovníkům s červenou hvězdou. Křížovníci s červenou hvězdou se o kostel starali do roku 1950, kdy byla jejich činnost pozastavena; v současnosti je kostel opět v majetku Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou.

Současná stavba je vrcholně gotická ze 60. – 70. let 14. století. Kostel byl poškozen požárem roku 1492 a následně obnoven pozdně goticky. Roku 1558 vyhořel a pod vedením zednického mistra Erharta byl opraven. Opravován byl také v průběhu 17. i 18. století. V letech 1904 – 1908 byl pod vedením architekta Josefa Mockera regotizován. Při bombardování roku 1945 byla severní loď poškozena a předsíň zničena. Poslední velké škody způsobil požár roku 1963, kdy shořela střecha kostela. Nové zastřešení bylo provedeno v letech 1967 – 1968.

Kostel má podobu trojlodní vrcholně gotické baziliky s pětiboce uzavřeným presbytářem. Okna s pozdně gotickými kružbami jsou z poloviny 16. století. V jižní předsíni a na severní straně lodi se dochovaly portály z doby kolem roku 1360, portál na západní straně je ze 70. let 14. století. Na východní straně staré (jižní) sakristie je přetínaný pozdně gotický sedlový portál z doby kolem roku 1500. Trojlodí je zaklenuto křížovými žebrovými klenbami, některé konzoly mají podobu pozdně gotických masek. Na jižní straně presbytáře je pozdně gotické segmentové sedile. Na severní straně lodi jsou gotické slepé arkády, v nichž jsou namalovaní apoštolové a světci; malby pocházejí nejspíše ze 16. století. Pozdně gotická kruchta je z poloviny 16. století. První patro lodi má parapet zdobený čtyřlisty, zábradlí druhého patra je zdobeno panelovými kružbami. Na pilířích v presbytáři i lodi jsou sochy českých patronů od J. Brokofa. Na varhanách se nachází Madona kolem roku 1490, ale většina mobiliáře je barokní.

Bývalý hřbitovní kostel sv. Václava je údajně nejstarším kostelem města. Románský farní kostel zasvěcený sv. Václavovi byl postaven v letech 1126 – 1131 knížetem Soběslavem na památku vítězství nad Lotharem III. a také na ochranu zemské hranice nedlouho po založení hradu. Na základě archeologického průzkumu, který proběhl roku 2003, víme, že stávající kostel byl postaven na místě staršího pozdně románského kostela nejspíše ve 13. století. Jan Lucemburský daroval tento kostel, který byl v té době zřejmě kostelem farním, křižovníkům s červenou hvězdou. Kolem roku 1460 byl obnoven či přestavěn. Po požáru roku 1558 byl obnoven a znovu zaklenut. V letech 1830 – 1886 existovala pod kostelem rodinná hrobka rodiny Windschgrätzů, která byla později přesunuta do kláštera v Kladrubech. Do roku 1876 se u kostela pohřbívalo, koncem 19. století byl hřbitov upraven do parkové podoby.

Kostel je jednolodní s pětiboce uzavřeným presbytářem, okna jsou hrotitá, bez kružeb. V interiéru jsou  gotické křížové klenby, presbytář je v závěru sklenut paprsčitě. Zábradlí kruchty je zdobeno čtyřlisty. Z vnější strany kostela je umístěno přibližně třicet náhrobků tachovských měšťanů a členů městské rady ze 16. a 17. století a malé lapidárium. V exteriéru kostela je možné vidět renesanční mramorový zlomek údajně kazatelny s reliéfy apoštolů ze 16. století. V otevřené kapli při západním průčelí kostela se nachází mramorový náhrobek Jana Horttela z roku 1615 s reliéfy mnoha klečících postav.

Bývalý kostel sv. Wolfganga byl postaven katolíky na přelomu 15. a 16. století. V písemných pramenech je poprvé doložen roku 1615. Interiér kostela v té době zdobily nástěnné malby. Za třicetileté války byl kostel poškozen. Ve druhé polovině 17. století byl radikálně přestavěn: v té době byla prodloužena a zvýšena loď a interiér kostela byl znovu vymalován. Roku 1786 byl kostel zrušen a v letech 1793 – 1794 byl upraven na kontribuční sýpku. V té době byl až na východní zeď zbořen presbytář a interiér kostela byl rozdělen na dvě patra. Do dnešní doby se dochovala obdélná budova v podobě obvodových zdí kostela bez presbytáře, zevně jsou patrné stopy hrotitých oken.

V severozápadní části města stojí boží muka z roku 1522.