Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie

je poprvé v písemných pramenech uveden roku 1249, nicméně je starší. V královské listině z roku 1249 je uvedeno, že kostel slouží Němcům (lidem slovanského původu nadále sloužil kostel sv. Vojtěcha).

Historikové se domnívají, že byl postaven ještě v pozdně románském slohu a jeho výstavba probíhala od třetí čtvrtiny 12. století; o tom svědčí obloučkový vlys pod kordonovou římsou na západní straně věže. Románského původu je také věž, která byla postavena z vysokých pískovcových kvádrů.

Roku 1325 byl kostel poškozen požárem, po němž následovala ve druhé a třetí čtvrtině 14. století jeho oprava. V té době bylo původní kněžiště nahrazeno dlouhým, trojboce uzavřeným presbytářem s opěráky, který byl kolem roku 1380 zaklenut třemi poli křížové klenby s paprsčitým závěrem.

Stavba nového, jednotně koncipovaného halového trojlodí s vysokou stanovou střechou, která byla zahájena kolem roku 1500, byla dokončena roku 1524, což souviselo s velkým rozkvětem města v této době a dary mnoha měšťanů. Rok 1524 je vytesán na svorníku v severní lodi. Ústecké trojlodí, které je srovnatelné s kostelem sv. Mikuláše v Lounech, se řadí k nejvýznamnějším pozdně gotickým stavbám v severních Čechách.

Menší stavební úpravy probíhaly i v následujících staletích. Koncem 16. století byla přestavěna horní část věže, koncem 17. století byla k severní straně věže přistavěna kaple sv. Anny. Výrazný zásah do exteriéru kostela přinesla přestavba ve 30. letech 19. století, kdy byla původní pozdně gotická stanová střecha nahrazena dnešní střechou sedlovou.

V letech 1884–1890 byl kostel regotizován pod vedením známého architekta Josefa Mockera. V té době byla snesena střecha a galerie pro věžného, následně byla věž po vyzdění opěrných pilířů zvýšena o další patro a doplněna vysokou jehlancovou střechou s nárožními věžičkami. V letech 1900-1901 byl do západního průčelí vsazen nový velký vstupní gotizující portál, který pochází z dílny Antona Webera.

V dubnu roku 1945 byl kostel poškozen bombardováním, jeho část se zřítila a věž naklonila. Práce, které vedly ke stabilizaci kostela, probíhaly v letech 1946-1951 pod vedením odborníka na železobetonové konstrukce Bedřicha Hacara. Díky jeho umu se podařilo věž zachránit, i když se dnes její špička odklání od vertikály o dva metry a patří tak k nejšikmějším věžím střední Evropy.

Ozdobou interiéru je pozdně gotický křídlový oltář Panny Marie (1498), který je dílem Petera Breuera. Byl přivezen počátkem 17. století ze saské Pirny. Nejprve byl umístěn do dnes již neexistujícího kostela sv. Materny, roku 1872 byl přenesen do děkanského kostela. Na vnitřních stranách jsou reliéfy sv. Maří Magdalény a sv. Jana Evangelisty, uvnitř skříně je Assumpta (Panna Marie s dítětem) mezi sv. Petrem a sv. Janem Křtitelem. Na vnější straně křídel je malba Hanse Hesseho Zvěstování Panně Marii.

Na pravém bočním oltáři se nachází gotická Pieta. Gotického původu je také kazatelna vytesaná z jednoho kusu pískovce vytesaná snad současně s jedním pilířů trojlodí (i když podle některých historiků pochází až z roku 1574), nebo pozdně gotický sanktuář v presbytáři pocházející z přelomu 15. a 16. století.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Nanebevzet%C3%AD_Panny_Marie_(%C3%9Ast%C3%AD_nad_Labem)