Půdorys a opevnění
Půdorys
středověkého města měl z ptačí perspektivy podobu hrušky či nepravidelného oválu směřující užší částí k východu. Přibližně ve středu města bylo velké nepravidelné obdélné, směrem k východu se zužující náměstí s radnicí. Hlavní komunikace od západu od Teplic na východ směrem do Krásného Března probíhala podél jižní strany náměstí. Z náměstí vybíhala v zásadě pravidelná síť ortogonálních koutových a mezilehlých ulic. V jižní části historického jádra města se nacházel farní kostel Nanebevzetí Panny Marie a kostel sv. Vojtěcha, který se později stal kostelem klášterním a byl součástí dominikánského konventu. Středověké Ústí patřilo spíše k menším královským městům.
Opevnění města
S výstavbou hradeb se započalo před rokem 1278 za vlády Přemysla Otakara II.Badatelé předpokládají, že město bylo plně chráněno hradbami již koncem 13. století. V průběhu 14. století byly hradby zpevněny a město tak získalo bytelné opevnění. Základem byla hlavní hradba, která byla zesílena poloválcovými baštami, vodním příkopem s valem a nižší předsunutou zdí. Po zpustošení města husity a jeho následné obnově byla plocha hrazeného města na jižné straně rozšířena tak, aby do obvodu hradeb spadal i kostel sv. Vojtěcha a část někdejšího hradiště. V této souvislosti byla postavena na novém místě brána Bílinská a je možné, že i brána Drážďanská. Opevnění bylo opraveno po velkém požáru města roku 1538. Znovu byly hradby a brány zpevněny před pruským vpádem roku 1756.
Vstup do města umožňovaly čtyři brány – od jihu Bílinská (byla označována též jako Bělská, Dolní či Pražská), od východu Hrnčířská, od severozápadu Horní neboli Drážďanská a od západu Teplická.
Ve 30. letech 19. století byly všechny brány zbořeny, i když hradby stály ještě roku 1843. V následujících letech došlo i na jejich demolici, poslední bašta byla zbourána až roku 1951. Stavební materiál, který byl získán ze zničených hradeb, byl použit na výstavbu nových domů v místech zasypaných příkopů.
Do dnešní doby se dochovala zeď kněžiště kostela sv. Vojtěcha, která byla po dobu několika set let plnohodnotnou součástí opevnění. Na místě někdejších hradebních příkopů a valů vznikly nové ulice pojmenované jako Velká a Malá Hradební.
