Církevní objekty

Farní kostel sv. Vavřince

Postaven v jihozápadním nároží města jako raně gotický. S jeho výstavbou se započalo nepochybně již v době založení města, i když nejstarší písemný doklad o jeho existenci pochází až z roku 1349. Dnes je nejstarší dochovanou částí kostela zdivo jižní lodi a jižní věž, které pocházejí z přelomu 13. a 14. století. Trojlodní prostor se severní předsíní a presbytář se sakristií byly postaveny v 60.-80. letech 14. století; jejich podoba byla ovlivněna pražskou dvorskou stavební hutí. Roku 1461 kostel vyhořel, stejně jako Litomyšlská brána a 133 domů. Severní věž a část zdiva mezi věžemi byla postavena počátkem 16. století. Roku 1517 způsobil velké škody další požár. Problémem byly také těžké zvony, v důsledku jejichž pohybu byla jižní věž ubourána a severní věž musela být podepřena mohutným pilířem. Roku 1774 bylo město postiženo dalším katastrofickým požárem, který zničil nebo těžce poškodil 238 domů ve městě a také kostel. V letech 1875–1892 byl regotizován pod vedením architekta Františka Schmoranze, v letech 1892–1899 pod vedením Josefa Mockera, v letech 1899–1902 J. Podhájského a v letech 1902–1904 A. Živného. Klenby ve všech třech lodích jsou novogotické z 80. let 19. století. Tato puristická „obnova“ bohužel výrazně změnila podobu kostela. Ze středověku se zachoval bohatě profilovaný gotický portál v předsíni a také několik náhrobků v kapli sv. Jana Křtitele. Nejcennější částí mobiliáře je pozdně gotická socha Madony zvaná Vysokomýtská z počátku 16. století a pozdně gotická cínová křtitelnice z roku 1499 z dílny Ondřeje Ptáčka. Cenný je také oltář, který pochází ze zrušeného kláštera v Sedlci, jenž zdobí obraz Nanebevzetí Panny Marie od Petra Brandla z roku 1728. Do roku 1543 obklopoval kostel hřbitov. Secesní malby z počátku 20. století jsou dílem pražského malíře prof. K.V.Maška a jeho žáků. V levé boční lodi je zobrazen mj. také zakladatel města Přemysl Otakar II.

Po poškození věží kostela pohybem zvonů byla východně od kostela postavena (1583-1585) samostatně stojící zvonice, v níž byly instalovány zvony z jižní věže kostela. Jako stavební materiál k její stavbě byl údajně použit kámen ze zbořeného kláštera a do jejího zdiva byly snad zazděny nějaké architektonické články, jako např. klenební konzoly. Roku 1720 byla zvonice zvýšena o druhé zvonové patro, které bylo ukončeno cibulovou bání s lucernou. Později několikrát vyhořela a byla znovu opravena. Roku 1899 byly zvony vráceny do regotizovaných věží kostela. Při opravě zvonice ve 20. století bylo druhé zvonové patro sneseno a zvonici se vrátila její původní renesanční podoba. V letech 1958–1989 byla využita jako městská galerie, v současné době se tu pořádají sezónní výstavy.

Hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice

Stavěn postupně od roku 1543 na Litomyšlském předměstí jižně od Litomyšlské brány mistrem Blažejem z Litomyšle. O prodloužení lodi se roku 1592 zasloužil mistr Trebka. Přestavován byl ve druhé polovině 17. století, roku 1769 a v letech 1903–1911 po zrušení hřbitova, kdy byly provedeny novorenesanční a secesní úpravy (tehdy vznikl štít s pískovcovými sochami sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Vavřince a Panny Marie od sochaře B. Vlčka z Pardubic). V lodi jsou zazděné fragmenty kamenických článků z tympanonu děkanského kostela, které pocházejí ze třetí čtvrtiny 14. století.

Klášter minoritů s kostelem sv. Petra a sv. Pavla

Založen v severozápadním nároží města současně s městem. Těžce poškozen byl na počátku husitských válek, snad již roku 1421. Ve zříceninách stál až do počátku 16. století, ale později beze stopy zanikl. Stavební materiál byl údajně použit na stavbu zvonice vedle kostela.