Církevní památky

Farní kostel sv. Jakuba Většího se začal stavět ihned po založení města koncem 13. století, západně od náměstí, na vyvýšeném místě. Až do 16. století byl obklopen hřbitovem. Roku 1543 byl přestavěn. O půl století později, roku 1599 vyhořel. Následovala jeho oprava, která trvala do roku 1606. Barokní zvonice byla postavena v letech 1677–1683 pražským stavitelem V. Kapounem. Další stavební úpravy byly provedeny v letech 1736–1738, v průběhu let 1770–1771 byly vystavěny boční empory. Poslední opravy proběhly v letech 1903–1907 pod vedením architekta Josefa Fanty. Kostel má podobu trojlodí s emporami nad bočními loděmi. Na loď postavenou na obdélném půdorysu navazuje pětiboce ukončený presbytář, na jižní straně hranolová věž a dvě předsíně při jižní a západní straně kostela. Lomená okna v presbytáři jsou zdobená jednoduchými kružbami. Okna v lodi jsou kasulová nebo jsou zakončena půlkruhově. V presbytáři a trojlodí jsou křížové hřebínkové klenby ze druhé čtvrtiny 16. století, v podvěží je křížová žebrová klenba, křížovou klenbou jsou zaklenuty obě předsíně. Cenným exponátem je cínová křtitelnice od Matěje Flamínka z Rakovníka z roku 1606, je na ní český nápis “Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření, kdo uvěří a pokřtí se, bude spasen, kdož pak neuvěří, bude zatracen.“ Většina mobiliáře včetně hlavního oltáře je barokní a pochází většinou z 18. století, obraz sv. Jakuba na hlavním oltáři je dílem Petra Molitora z roku 1791, na bočním oltáři v severní lodi je obraz Snímání z kříže, který je dílem neznámého mistra Van Dyckovy školy.

Hřbitovní kostel Zvěstování Panny Marie (Matky Boží). Počátkem 16. století hřbitov u farního kostela nestačil potřebám města, a proto jeho zástupci zakoupili za účelem založení nového hřbitova pozemek na Plzeňském předměstí. Roku 1519 byl položen základní kámen ke stavbě pozdně gotického hřbitovního kostela Matky Boží, která byla dokončena roku 1525, kdy byl kostel vysvěcen. Za třicetileté války byl zpustošen, postupně chátral a nakonec byl zbořen. V podstatě znovu postaven byl v letech 1738–1744 v barokní podobě. V letech 1875–1876 proběhla rekonstrukce kostela a byla postavena nová věž. V souvislosti s její stavbou zanikla polodřevěná zvonice z roku 1566. Komplexní obnovou prošel kostel roku 1923, kdy byla opravena i hřbitovní zeď. Další rekonstrukce proběhla roku 1994, v současnosti je obnovována střecha lodi.

Dominikánský klášter, jehož klášterní kostelbyl zasvěcen sv. Klimentu, stával v jihovýchodní části města, u hradeb, v místech, kde je dnes ulice pojmenovaná Na Klášteře. O příchodu dominikánů do města ani o výstavbě kláštera nevíme vůbec nic. Pokud bychom vycházeli ze situace, jaká byla v Českých Budějovicích nebo Nymburce, kde se dominikánské kláštery stavěly ihned po založení města, pak je možné se domnívat, že i v Berouně tomu bylo podobně. Poprvé je berounský klášter v písemných pramenech uveden v listině sepsané 13. listopadu 1359, v níž je zmíněno podací právo karlštejnského kapitulního děkana k berounskému farnímu kostelu sv. Jakuba a k dominikánskému kostelu sv. Klimenta. Roku 1394 Beroun navštívil král Václav IV. s doprovodem a strávil tu jednu noc. V této souvislosti víme, že pohoštěn byl v klášterním refektáři.

Roku 1407 generální vikář pražského arcibiskupství řešil spor o právo pohřbívat, který se rozhořel mezi berounskými dominikány a místní duchovní správou.

Dominikánský klášter byl zničen po dobytí města husity počátkem dubna roku 1421. Husité vypálili kostel i konvent a dominikány společně s dalšími duchovnímu upálili před Dolní branou. Klášterní budovy zůstaly v ruinách do druhé poloviny 15. století, zřejmě až v 80. letech tohoto století byly na jejich troskách postaveny nové domy. Do roku 1515 bylo na místě klášteřiště postaveno 25 nových domů, ale části zdiva klášterního kostela existovaly ještě v 18. století.  Zaznamenám je ještě v katastru města roku 1713.

Koncem 70. let minulého století byl proveden v místech středověkého kláštera záchranný archeologický výzkum, který přinesl podrobnější informace. Víme, že výstavba klášterního areálu probíhala ještě ve druhé polovině 14. století. Klášterní kostel byl jednolodní, dlouhý kolem 26 metrů, a na jeho podlaze byla terakotová dlažba. Zaklenut byl třemi poli klenby. To svědčí o tom, že v době husitského řádění stála z kostela jen chórová část s pětibokým presbytářem. Na jižní straně kostela byla sakristie, na níž navazovala kapitulní síň, která měla podobu čtvercové prostory sklenuté na jeden středový pilíř a byla doplněna krátkým pětiboce uzavřeným presbytářem s opěráky. Na kapitulní síň navazovalo východní křídlo klausury.

nahoru