Pozdější vývoj

Doba vlády Karla IV. byla obdobím rozkvětu města, významné postavení získali řemeslníci, např. soukeníci, sladovníci, vinaři, pivovarníci a zejména hrnčíři. Dodnes se v Berouně každoročně konají proslavené hrnčířské trhy.

Počátkem husitských válek stál Beroun na katolické straně, ve městě nalézali útočiště kněží a měšťané uprchlí z Prahy. Městu pomohl i císař Zikmund, který poslal na pomoc berounským měšťanům 400 žoldnéřů.

Přesto všechno prvního dubnového dne roku 1421 dobyli Beroun husité. Po několikadenním obléhání ztekli hradby a pronikli do ulic města. V rožmberské popravčí knize se dochovala výpověď Přecha z Hostovlic u Čáslavi, který zastřelil při dobývání Berouna mnicha, jenž přelézal hradby. Z tohoto zápisu je snad možné vyvodit, že hlavní útok husitů byl veden od východu na hradební zeď u kláštera a Pražskou bránu. Třicet sedm lidí bylo upáleno v obecní lázni za Dolní branou. Zprávy o krveprolití, které následovalo, se rychle rozšířily i do okolních zemí. Zmínil se o něm i papež Pius II., který roku 1462 přijal posly vyslané králem Jiřím z Poděbrad. Mnoho obyvatel města včetně hejtmana Rudolfa Bece bylo zabito. Jiní, včetně několika desítek uprchlých pražských měšťanů, kněží a tří univerzitních mistrů, byli upáleni v chalupě před Pražskou branou. Jejich majetek, stejně jako majetek uprchlých měšťanů, husité zkonfiskovali, a Beroun se stal součástí městského svazu Pražanů.

V době vlády Jiřího z Poděbrad se Beroun postavil na stranu nového panovníka. Největšího rozkvětu ve středověku dosáhl Beroun v době vlády Vladislava Jagellonského. Prosperita byla bohužel zastavena velkým požárem, který propukl roku 1512. Tehdy byla vážně poškozena východní část města včetně radnice, 40 domů a části opevnění včetně bašt. V důsledku požáru roku 1544 byla zničena jižní část města a nejzhoubnější byl požár, který vypukl roku 1599 a byl zřejmě dílem žhářů. Tehdy byly poškozeny téměř všechny domy uvnitř hradeb včetně kostela, fary, školy a radnice; poškozeny byly i obě brány a některé domy na předměstí. V dobových pramenech se píše, že vyhořelo 170 domů z celkových 248. Další velkou ranou byla morová epidemie roku 1680, kdy zemřelo 341 lidí, tedy téměř polovina obyvatel města. Z těchto škod se město nemohlo dlouho vzpamatovat. Rozkvět přineslo až 19. století, kdy byla postavena císařská silnice a zejména železnice z Prahy do Plzně, jež byla uvedena do provozu roku 1862. Následoval rozvoj železářství, cementářství a vápenictví. 

nahoru